Mám za sebou padesát let, a tudíž i základní školu v komunistickém Československu. Vyrostl jsem v Praze, v centru všeho dění. V první a druhé třídě probíhaly pokusy nás děti roztřídit a vyzkoumat, jestli nemáme nějaké mimořádné nadání. Pamatuji si, že jsme celá třída prošla matematickým testem, kdy jsme měli sčítat a odčítat jednoduché příklady na velkém listu papíru. […]

Vlastně jsem chtěla napsat něco o negativní teologii. Negativní se jí říká proto, že k poznání boha míří spíše tím, že říká, co Bůh (nebo Absolutno) není, než co a jaký Bůh je. Negativní teologie mi leží v hlavě a již dlouho mám pocit, že bych se, nepověsím-li filosofování úplně na hřebík, měla pustit právě do ní. […]

Ve společnosti bláznů ve společenské místnosti, vlastně jídelně bohnického pavilónu 1, jsem absolvoval svůj první trénink kognitivních funkcí. Vlastně to bylo poprvé, kdy jsem něco takového v životě potřeboval. Zatímco jsme všichni byli uvězněni v pavučinách psychotického uvažování, byly nám předkládány jednoduché hádanky a také celkem nezajímavé vědomostní úkoly. Kdo měl víc odvahy, vyrušoval a byl kárán, […]

Věda. Vždycky cizí a urážlivá zejména pro lidi stižené něčím svým. Pomiňte prosím, asi jsem jen něco neprochopil. Všichni, kdo se neúčastní společného světa, jsou na tom ve výsledku biti. Bylo by nejžádoucnější držet se proto těch nejprostřednějších banalit, na kterých se nakonec po vylámání všech bílých i zlatých zubů moudrosti všichni shodnou? Ó ale […]