Skip to content

Web pro lidi, kteří nejdou po vyšlapaných cestách

7 Comments

  1. Jiří
    29.7.2021 @ 2:51

    A jak se říká “člověku se zkušeností”, který ji využívá v neprospěch druhých?

    Reply

  2. Zdeněk Císař
    22.4.2022 @ 22:30

    Ačkoliv se na některých bodech tohoto článku určitě můžeme s kolegou shodnout, a tento text není žádným způsobem zamýšlen konfrontačně či dokonce útočně, je v tomto textu mnoho bodů, kterým skutečně nerozumím, a rád bych se je pokusil adresovat z mého úhlu pohledu.

    Název tohoto článku je dle mého velmi nešťastný – pokud veřejně sdílím svůj subjektivní názor na celou profesi ( ano, *je* to profese ), nemohu tuto prezentaci nazvat “tak, jak to je”.

    Peerství je přirozená, a intuitivní věc. Alespoň pro mě a mé kolegy se kterými spolupracuji. Nejen, že vím dost přesně co v ní dělám, a proč, a to už od několika prvních měsíců praxe, ale také to dokáži velmi jasně popsat kterýmkoliv svým kolegům v sociálních službách nebo laikům. Vždyť to přeci nejde, něco dělat, ale neumět to vysvětlit.

    Peer konzultant je profesionál, není zde žádný prostor pro polemizaci, je obecně známo že relevantní vzdělání není jediným faktorem který profesionalitu v některých oborech rozhoduje, a bylo by krajně nešťastné aby nejasnosti vnášeli sami peeři. V případě nejasností v pozici ( či při potížích s její prezentaci ostatním ) máme k dispozici kurzy, supervize, kolegy.. Jak někdo o své práci může říct, že není profesionál, je mi záhadou.

    Pojem “profesionální kamarád” je dle mého skutečně hrubě nevhodný. Naše vztahy s klienty jsou čistě pracovního rázu, a nehrajeme si na jejich kamarády, při práci s nimi se vždy soustředíme na témata, která si s námi přejí sdílet, poskytujeme jim naši aktivní přítomnost, a celkově se zaměřujeme na jejich cestu zotavení.

    Autor článku se zdánlivě snaží rozpravou o kamarádství vyjádřit právě koncept aktivní přítomnosti. Udává, že si “troufá tvrdit”, že tento přístup využívá, nebo se snaží, většina peerů – já v to upřímně doufám!

    Skutečně není třeba toto klikatě a subjektivně popisovat jako by to bylo něco nového. Stačí se seznámit s metodikou CARe a praxí zaměřenou na zotavení – toto je něco, co by bylo velmi prospěšné aby znali všichni peeři – jelikož se metodika naprosto slučuje s přirozeným, lidským peerským postupem, kde koukáme na člověka se kterým pracujeme jako na unikátní celek, a zároveň tato metodika nevyžaduje žádný náročný trénink, ať časově, či finančně.

    Nerozumím tomu, jak mohl autor napsat, že “jsme již dávno zapomněli” na důležitost vyslechnutí si toho druhého, poskytnutí prostoru, empatie, pochopení, a mnoho dalších běžných lidských reakcí. Kdo na to kdy “již dávno zapomněl”? Já ne, a vím, že ani žádný z mých blízkých kolegů! Vždyť tyto věci jsou přece v naší práci naprosto samozřejmé! Ano, možná tím autor myslel “my, jako společnost”, ovšem i to, je dle mého krajně nevhodné generalizování.

    Dále má autor očividně potřebu popisovat kompetence a hranice Peer konzultantské role, opět, nevím k čemu, jelikož toto je dávno probádaná oblast, a pokud tomu tak není v autorově prostředí, nevypovídá to nic o Peer konzultantské profesi obecně – věřím, že i my zde v ČR máme tuto objevovací fázi dávno za sebou. Čeští peeři se řídí modelem mnoho let funkčním a zakořeněným v Holandsku, a pro konzultace s těmi, kteří se osobně setkali s tamními pracovníky, je stačí oslovit a věřím, že jsou tito kolegové vždy otevřeni podpoře a předávání jejich zkušeností dál.

    Je pozitivní, že autorovi pomohl trénink v OD lépe se držet v mezích své role, ovšem to ani zdaleka neznamená, že by probíhající výcvik byl k chápání role a vyvarování se nežádoucích postupů potřeba, toto je naprosto individuální záležitost a výcvik v konkrétní metodě není pro peer konzultanta v žádném případě potřeba k tomu, aby rozuměl své roli a jejím hranicím. Upřímně se až děsím toho, co autor píše, že by měl bez výcviku v OD tendence dělat, nepotřebuji terapeutický výcvik na to, abych věděl, že to s peerstvím nemá nic společného.

    Autor neustále opakuje vzdělání jako klíčový faktor pro peery, můj názor je trochu odlišný: Podstoupil jsem základní peerský kurz, a několik zajímavých, a určitě přínosných kurzů, ovšem, nic mě na výkon práce peer konzultanta nepřipravilo tolik, jako vlastní zotavení, prožití toho obratu, z člověka kompletně vyloučeného ze společnosti, ovládaného mým onemocněním, na funkčního, a produktivního člověka který žije život, se kterým je spokojený, i když je samozřejmě dále na čem pracovat. Má práce na sobě je to, co mě dovedlo tam, kde jsem, a chápání té cesty je klíčové k tomu, abych doprovázel své klienty na té cestě jejich. Ne přečtení knihy nebo účast na kurzu, ačkoliv tyto věci a zájem o pole duševního zdraví jsou samozřejmě žádoucí, a dělají nás kompletnějšími pracovníky.

    Skrze naši vlastní zkušenost a přehled o tématech z odvětví duševního zdraví, podporujeme ostatní v jejich cestě zotavení. Podporujeme získání odvahy k náročným krokům, které jsou se zotavováním často spojeny, a získání naděje, že věci skutečně jdou změnit.

    To, je dle mého, kdo je peer konzultant, a co dělá.

    Reply

    • Jindřich Jašík
      24.4.2022 @ 5:06

      Díky za reakci na článek, který jistě není dokonalí a nemusí se ve všem shodovat s názory druhých. Jsou i body, ve kterých s Vámi souhlasím, ale i takové, se kterými nikoli a na které krátce zareaguji. Také si říkám, že Vaše odpověď by téměř sama o sobě vydala na článek, tak by možná bylo možné stát se přispěvatelem 🙂
      Článek byl psán zejména pro laiky a pro pracovníky v sociálních službách, kteří úplně přesně neví k čemu tam toho peera mají. Rozhodně jsem nechtěl psát za celou profesi. V článku se nikde nezaštiťuji žádným mandátem k říkání jak to je. Snažím se jen popsat svůj pohled. Možná je nadpis a některé fráze z Vašeho pohledu nešťastné nebo nepochopitelné, ale to už vnímám zejména jako úhel pohledu.
      Ohledně profese peera – v českém zákoně zatím žádnou takovou profesi nenaleznete. Pracujeme jako Pracovníci v sociálních službách nebo někde i jako pomocný personál. Nicméně s Vámi souhlasím, že to profese je, jen chci poukázat na její faktickou ne ukotvenost. Vaše jistota v práci možná pramení z toho, že jste nastoupil někam, kde již byla peerská témata vyřešena a bylo jasně dané, co dělají a co nedělají. To rozhodně není standard. V čem se neshodneme vůbec je totiž to, že máme v ČR vyjasněnou roli peera. Tady popisujete svoji zkušenost z jedné organizace. Já tento článek psal po setkání mnoha peerů z ČR a v každé organizaci je to jiné. Vychází to z toho, že peerská práce z pohledu zákona profese není. Každá služba si píše svoji vlastní metodiku práce peera. Někde například peeři nesmějí dělat zápisy do interní databáze, někde se nesmí účastnit porad, někde dokonce nesmí peer chodit na schůzky bez dohledu sociálního pracovníka. To pro mě není ukotvená ani probádaná oblast.
      V článku hodně mluvím o vzdělávání a současně s Vámi plně souhlasím v tom, že základem je vlastní zkušenost a vlastní práce na sobě. Přesto si myslím, že díky vhodnému vzdělání se můžeme naučit jak tyto své těžce nabité zkušenosti předat co nejvhodnějším způsobem druhým. To je totiž úplně jiná věc. Něco se naučit a dokázat to předat. Sám zmiňujete metodiku CARe a nějaké další přínosné kurzy. Skvělé. Bohužel jsou i služby, kde se na vzdělávání peerů tolik nemyslí. Je také velký rozdíl mezi peery v nemocnicích a peery v sociálních službách. Pokud byste si chtěl rozšířit obzory, tak doporučuji navštívit letošní ročník peerské nekonference.

      Reply

      • Věra Stehlíková
        20.5.2022 @ 20:06

        Pane Jašík,skvěle napsáno! Děkuji Pracuji rok jako peer konzultantka ve Fokusu a trošku tápu ve své roli.
        Zapisuji do HGL,dělám i trošku pracovnici v soc.službách,doprovody,vaření s klienty,sporty.
        Nebála bych se označit naší práci za to ” být také trochu kamarádem”.
        Jedna klientka mi teď při loučení řekla: ” s vámi jsem zapomněla na chvíli na minulost.” Chodívala jsem s ní do útulku venčit psy.
        Již jsem také slyšela,že někteří peeři nemohou mluvit s klientem bez přítomnosti case manažerky. To jediné by mě snad přinutilo příslušnou organizaci opustit.

        Reply

      • Zdeněk Císař
        29.6.2022 @ 19:11

        Děkuji za nabídku rozšíření obzorů, já si ty své většinou rozšiřuji na setkáních peerů ze skupiny Peeři Čr, osobní komunikací s Peery z různých organizací, a lektorováním kurzů, kde se o zaměstnávání Peerů bavím s různými členy multidisciplinárních týmů, či začínajícími peer konzultanty.

        Kde jste nabil dojmu, že jsem mluvil pouze o zkušenostech z nemocnice nevím, má zmíňka o základech z Holandska možná nebyla šťastná, ano, mnoho organizací v Čechách si to dělá po svém, a nějak jinak, ale to neznamená, že by to tak muselo být, zdroje, ze kterých čerpat, jsou k dispozici, jak zkušení kolegové, tak psané materiály.

        Například:
        https://www.cmhcd.cz/CMHCD/media/Media/Ke%20stazeni/Centrum/Manual_ZPK_web.pdf
        https://www.cmhcd.cz/CMHCD/media/Media/Ke%20stazeni/Centrum/Jak-zamestnat-peer-konzultanta_final.pdf

        To, že některé organizace volí jich nevyužívat, nebo o nich neví, je zase jiné téma. Já mluvil o tom, že ty zdroje jsou.

        Vaše poznámka o tom, že se to v různých organizacích liší naprosto nevylučuje tento argument, tak bych byl rád, když si nebudeme vytvářet domněnky o šíři obzorů jeden druhého.

        Děkuji.

        Reply

  3. Roman
    7.7.2022 @ 20:38

    Pane Císaři, přijde mi poněkud nevhodné hanit snahu Vašeho kolegy o vysvětlení práce peer konzultanta. Zřejmě Vás i tento článek rozhořčil, soudě dle počtu souvětí a potřeby neustálého vyvrácení a poukazování na “mylné informace” ve článku. Peer konzultant profesně rozhodně profesionálem absolvováním jednoho školení není, ale jestli se tak cítíte, máte na to plné právo. Ovšem tvrzení o tom, že výcvik není tolik důležitý, a že je nejdůležitější zkušenost s onemocněním vyléčeného peera tu profesionalitu z mého úhlu pohledu vyvrací. Nicméně, je to tím největším základem pro každého peer konzultanta, já si toho jsem rovněž vědom. Ale je to spíše základní pilíř pro práci v tomto zaměstnání. Je to víceméně to samé, jakobyste označil dobrovolného hasiče za profesionála, nebo byste chtěl svou profesi srovnávat s psychologem. Pojem “profesionální kamarád” je pro toto povolání poměrně přesný. Peer se snaží docílit toho, že si z jeho výkladu zúčastnění klienti něco poučného odnesou. Proto mnohdy hovoří tak, jako by sděloval tyto informace příteli. Na tom není nic špatného, protože mnoho lidí onu skutečnost, že mají stále ještě na čem pracovat, takto lépe akceptuje. Samozřejmě, pro peera je tento vztah čistě pracovní, a myslím si, že autor to ve článku i uvádí. Každopádně já osobně znám i pracovníky, kteří se s onemocněním stále čas od času potýkají a nejsou zcela vyléčení. Individualita toho, jak každý tuto profesi vnímá, nevymizí do doby, než se stanoví ucelenost v jednání a vzdělání všech peer-konzultantů. A k tomuto pravděpodobně nikdy nedojde. Pan Jašík tento článek napsal kvalitně a tak, aby spousta lidí chápala. Osobně se mi tento článek opravdu líbí a souhlasím s naprostou většinou informací v textu. Jindro, pokračujte v tomto blogu, je to od Vás opravdu dobře odvedená práce.

    Reply

  4. Jaroslav
    7.12.2022 @ 21:32

    Dobrý den! Tato profese mě zajímá. Rád bych získal postřehy nebo zkušenosti, jak Peer prožívá osudy svých klientů? Jaký vliv má tato pozice na jeho život a psychiku?

    Reply

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

S tímto autorem na Off the road více…

Kontaktujte nás : kontakt@offtheroad.cz

© 2024 Off the road

Web provozuje spolek Dobré místo
Nezisková organizace Dobré místo zaměstnává lidi se zdravotním postižením, zejména s duševním onemocněním. Vzniklo v roce 2007. Angažuje se v oblasti žurnalistiky a v posledních třech letech se zaměřuje na práci peer konzultantů. Sídlí na pavilonu 19 v Psychiatrické nemocnici Bohnice.

Projekt byl realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.

MZ