Projít uchem jehly
…
Člověk jakkoli přemnožený
Je chráněný druh
Nesmí se lovit ani prodávat
Bůh střeží chráněné území
Na kterém se vyskytuje
Nenápadně mu upravuje
Podmínky k životu
Tak aby se nevyplašil
…
Nejkrásnější jsou pro mě
Ozdoby na stromečku
mnohem starší než já
jejich červený lesk
padá do takové hloubky
že nikdy nedopadne
v duši pak stále prší
živá voda zalévá
frustrací rozpraskanou zem
červená skleněná květina
se rozrostla všude
…
Svět je volná láska
Zamotaná v promluvách
V mrazení na zádech
Za rohem číhá
Ve tmě se krčí
Tiše pulzuje
Okysličenou krev
Do všech konverzací
Srdce neviditelné
A zatajené
I před sebou samým
…
Nedává smysl
Abych se radovala
Tak vyděšeně
A tak velké krásné hvězdy
Padaly a tvořily krátery
Tam kde stávaly chaloupky
A světla bezpečí vykukovala okny
Naivně jak dětství
Ale tobě Bože to smysl dává
Bůh dal – Bůh vzal
Podobně jako když zenový mistr
Nařídí svému žáku
Zboř dům a postav ho
O centimetr vedle