Zmrtvýchvstání kapely Le Kapr
Po dvanácti letech společného hraní ztratili Michal, Leoš, Burák a Příba někdy v roce 2013 energii pokračovat. Z jejich podmanivých písní, které posouvají možnosti češtiny do dříve nemyslitelných končin melancholické i energické alternativní hudby, nezbylo nic víc než pár mizerných nahrávek. Michal občas zpíval své texty bez kapely, někdy k radosti veselé společnosti, jindy bez velkého úspěchu. Na oslavě jeho padesátin ale došlo k něčemu, co nikdo nečekal. Zkusil pozvat kluky z kapely a natisknul pro všechny pozvané nostalgická trička s logem Le Kapra. Slovo dalo slovo a když se přidali i bicí a obě kytary, najednou stálo na pódiu celé původní jádro Le Kapra.
A co posluchači? Po deseti letech si zpívali každou z písní, jak kdyby ji slyšeli včera v rádiu. Legendární věci jako Autobus do pekla nebo Má vlast zazněly krátce po sobě a dostávaly uzavřenou společnost na oslavě na pokraj šílenství, kterému se ostatně Michal oddává i pracovně. Čím dál víc lidí vstávalo od stolů, aby mohli vyjádřit své nadšení také pohybem a výkřiky jako aleluja nebo Le Kapr žije. Nebyla ale radost předčasná? Nebyla to jen labutí píseň kapely, která přežila svou smrt?
Přestože se kromě Michala a občas Leoše nebo Příby nikdo k obnovování kapely neměl (roky bez Le Kapra běžely a už jich bylo rovných 10), koncert v Carpe Diem na oslavě Michalových padesátin všechno změnil. Zhypnotizované publikum prostě bylo až příliš silným argumentem. Bez jakékoliv předchozí zkoušky se díky Leošovi, který vybíral písně, kluci pustili i do těch největších hitů. Jde to na mě bylo erupcí energie a pravděpodobně vrcholem neohlášeného koncertu. Část o smrti, část o ďáblovi, a poslední část o sexu, uvedené vždy jemným zpěvem a smetené ze stolu refrénem jde to na mě, to byla konečná detonace všech myslitelných dobrých předsevzetí o konci kapely. Když bylo po všem, bylo jasné, že Le Kapr opravdu žije. Kluci začali znovu zkoušet, odehráli další koncert, chystají nové písně a jdou cestou, jejíž konec je v tuhle chvíli zase v nedohlednu.
JÓJA
Probouzím se každé ráno
a raduju se že mi je přáno
že větru změn já jsem ušetřen
a tohle bohatství že mi je dáno
Proč bych někoho mlátil
zbytečně bych mu život krátil
tak říkám stát já mám život rád
a rád bych se živ domů vrátil
Jó kamaráde ani nevíš
jak snadno tě voberou
a vo všechno vokradou
seberou ti i střechu nad hlavou
a ty nakonec vezmeš batoh a jdeš krajinou
Jó kamaráde ani nevíš
jak snadno tě vodvedou
jdeš s kvérem krajinou
do sousední vsi cizího kraje jiný země
jdeš střílet a bojovat a ani nevíš proč
Jó kamaráde ani nevíš
jak snadno tě o život připraví
denně jsi riskoval zdraví
denně vzpomínal na svou ženu
na rodnou ves která už nestojí
a teď máš umřít i ty
A na to já nemám
Ženský z naší vsi na poli nepracují
všude miny jsou plevel nad nima bují
čekají naštvaně na humanitární pomoc
stejně přijdou jen kraviny – no není to pro zlost?
Každá říká si na mě se nedostane
všude vojáci říká jim to tu snad pane
vlastní brambory a ovoce byly chutný
chlapi jsou ve válce bez nich je to tu smutný
Když náš děd byl mlád
slyšel vyprávět o otrokářích
co se nám může stát
tohle bezpráví nepřijde už
přání mám klasický
ať je jídlo a práce se daří
svobodný africký
já jsem muž
