Próza svěcení
výběr z textů Pro zasvěcení

Nad ohněm stojí mrak, je to tak, že kůže vždy za dvakrát sedm klisen stojí, když v křtitelnici, nevzkříšení, mumlají ohnivými jazyky, že spása a zatracení jsou dvě misky jedněch vah. Já však pravím vám: je to naopak!

Na listu fíkovníku spatřil jsi to povědomé zvrásnění. A pocítil, jak ti ďábel vevnitř trhá světy. Poprosil jsi o pomoc a dostalo se ti toho, co jsi nechtěl. Krutý výsměch byl tvojí jedinou odměnou. Ty jsi však věděl: až přejde sedm let, sám tu budu na pranýři kázat. Ještě jim všem ukážu, kudy se leze do pekla. Po dvou nebo po čtyřech, není to jedno?

Ptali se: a kdo nám řekne, co je nám činiti? Bohulibý Martin od Bolestné matky prachatické jim na to řekl. Vyčkejte. Oni však říkali: jak je nám čekat, když máme víru a nemáme zastání? Martin od Bolestné matky jim neuměl odpovědět. Proto se obrátili a šli si svou cestou. Bylo na ní všechno, jak má být, a dobře se jim vedlo. Ani před Bohem se nestyděli za své poklesky. Ani se nebáli. Ani moc nehřešili, ale ani se nekáli. Všichni ti lidé byli totiž, aniž to věděli, povýšeni v Jeho srdci.

Jednou se ptali židovského učence Bachora, jak mají smýšlet o věcech, které se neříkají nahlas. Bachor měl ideu a tu vepsal na krabičku od žiletek tenkou zlatou fixou. I udivili se a ptali se znovu Bachora, co si to napsal. Učenec je poučil: Až bude čas mluvit o těch smyšlených věcech nahlas, přijde taky způsob. A až přijde způsob, přijde i posila. A až přijde způsob a posila, bude už příliš pozdě na to něco řešit, nebo naopak ještě příliš brzo. V mezidobí mezi pozdě a brzo bude ale nejlepší praktikovat modlitbu.

Ve 3:39 to všechno vypukne. Vyběhne první, za ním i druhý. Hodiny na věži budou ukazovat stále stejný čas a sirény všech měst budou naříkat nad zkázou maratonských vojáků. Třetí, čtvrtý a pátý už také budou na trati. Dřív než závod skončí, vůbec nic se nezmění. Ticho bude zastaveno lavinou démonického řevu, tsunami harmonicky dopadne do přihrádky s účetní rozvahou, tornáda se omotají kolem větrníků a hurikány obohatí ekosystém klimatizace obřích obchodních domů. Rozdováděné ženy přiznají porážku a odjedou taxíkem předplaceným na spoustu let dopředu.

I zeptali se Hufího, co soudí o spontánní reinkarnaci, on jim však odpověděl. Vy, co jste tu byli minulý týden, už asi víte, že tématem našeho dnešního povídání bude atopický ekzém.
Alchymie není věda, ani není umění, není to sport, psychologie ani oslovení náhodné ženy, není to těžba v nevědomí a není to ani to nejhlubší a nejupřímnější přiznání k celku. Není to ani všechno dohromady. Není to proměna člověka v brouka ani proměna kamení ve zlato nebo suché listí, a není to ani nic z toho naopak. Není to dech jogína, který se dotkl myšlenkovým proudem první noční hvězdy. A není to ani mocné slovo nebo kouzelné slovíčko děkuji. Hlavně se tedy nedomnívej, že by byla nabíledni, ale ani ji nepovažuj za příliš skrytou. Nic z toho není totiž pravá alchymie.

Víš, řekla Lucie svému partneru Karlovi, tohle všechno, co spolu teď zažíváme, není jen tak. Byla bych hrozně smutná, kdyby sis to myslel. Karel byl ale celkem nenažraný a slova jeho přítelkyně mu nebyla po chuti. Měl pocit, že si možná jen něco namlouvají, měl pocit, že život je jinde, třeba v nějakých dobrodružstvích, která by srazila ze sedla i bludného rytíře. Proto nic neřekl, jen pokrčil rameny a rozpačitě se usmál.

Litinové prkénko bylo obložené škvařícím se masem. Znalec tajných nauk zlopověstný Baruch, nedávno ztracený, slavil svůj návrat mezi živé. Bylo mu dobře. Také v kabale někdy slýcháte o černém světě pod zemí, také v kabale, jako i jinde. Tam kde tma zavírá všechna vrátka a nosí na rukou nemluvňata bez očí, tam kde se pod vodou nelesknou zlaté ryby a na břehu není k vidění nic kromě jednolité vrstvy dusivé neprostupné mlhy, kterou stejně neprohlédneš… Nejde však jen o zrak, který je vyřazen. Jsi v tom až po uši a cítíš, jak tě to oblepuje zvenčí, zevnitř rozežírá a kazí. Nejsou tu tunely, nejde tedy doufat v jejich světlem zalité konce. Kdybys v tu chvíli rozžehl cosi jako pochodeň vnitřního ohně v sobě, všechno se rozplyne, není najednou tmy, není hluboké vody, děti bez očí si hrají na písečku a nic jim očividně neschází. To, že to nemůžeš udělat, že si musíš na konec všeho toho trápení ještě počkat, bývá v tu chvíli synonymem prokletí.

Kdysi jsem měl možnost spatřit Bibli v akci. Nebyla to bible, kterou rozdávají příznivci toho nebo onoho směru křesťanství zdarma. Byl to krásně ilustrovaný kus, který se dědí z generace na generaci jako rodinné zlato. Byla drahá, ale levnější než jindy. Byla má. Nesl jsem ji domů svým rodičům, své ženě a také dítěti, které bylo na cestě a měl to být chlapec. Tekly mi slzy a měl jsem se rád, můj svět byl rozsvícený, jenže venku v tu dobu nebylo světlo ani tma. Všechno to bylo, jak by řekli vykladači psychologie, úplně archetypální.

Myslím, že první duchovní bytost, se kterou jsem se v životě setkal, byl mistr Tříska, prohlásil do vzduchoprázdna neznámý, ale všemi maximálně uznávaný básník, který se nejmenoval Miloš Struna a nesetkával se v mládí s děvčaty po večerce, proto si to později potřeboval vynahradit, když už bylo pozdě. Mistr Tříska, ano, mistr Tříska. Ještě jednou zasněně zopakoval. V těch dobách pozdního dětství jsem si taky myslel, že Donatello byl velký umělec. Teď už vím, že by ostatním nindža želvám nesahal ani po kotníky, kdyby nějaké měly. Ano, želvy. To jsou krásná zvířata… Řekl zasněně a pak to ještě jednou zopakoval.

Po pravici Krista nesedí jeho bratr. Ani Otec. Ani kolem nepoletuje Duch svatý. Není tam místo pro zrůdu Jidáše, ani se tam nevejde rybář Petr, který se narodil ještě jako Šimon. Mimochodem, ani Ježíšova matka neusedá po jeho pravici, ani jeho starší sestra Helena, ani sbor kněží prvního kultu. On vždycky osamocen sám sedá po pravici Otce, na druhé straně ale nemá žádného kamaráda. A připadá si, možná nejen z toho důvodu, jako absolutní kretén. Proto občas vypadne z takového neměnného kontextu a zpod obrazu zamíří do hospod mezi obyčejné lidi. Není tu jako král, ale když se jim ukáže, padají na kolena. Chtějí skrápět slzami jeho rány. Tehdy se Kristus obrací a odchází do míst, která jsou pro kohokoliv jiného zcela neznámá a neviditelná. Takže až někdy příště potkáte muže s dlouhými vlasy, nedávejte nic najevo. Buďte mu v tom čase, který si pro vás vyvolil, prostě jen rovnocenným partnerem.

Toho času prý stála nad městem podivná hvězda ve tvaru kostela. Nechme stranou, že to lidé zase překroutili, a postavili nad městem kostel ve tvaru hvězdy. Podívejte se do jejich duší a uvidíte krásu, stesk a taky nějaké to hašteření. Nebuďte hluší ke gordickým uzlům života, pravím vám, ale ani nepřetínejte svou hrubostí zpěv Sirén. Myslete na své bližní a každý den najděte člověka, kterému uděláte aspoň jednu malou radost.