Ale já chci ještě mluvit
Jak žije člověk
bez ztráty kytičky?
Čím je píseň,
když ne mnou?
Zpívám si ve své hlavě
a nikdo mě nevidí
být na obloze
je jako rvát se o život
deprese trhá srdce
a neumí se omluvit
a já jsem i branou
která tolik vypovídá
o nemoci, která
existuje i neexistuje
tak rychle do kroku
ať to stihneme
než přijde déšť
bez očekávání
…
hvězdo blýskavá
za těmi stíny
stáváš se životem
chci tě dál líbat
pokud smím
ale nechce se mi věřit
že jsem jediný
kdo tě vidí
na dálku i na blízko
v kolika převlecích
schováváš charisma
jarní noci, plné deště
vím, o čem mluvím
když vzpomínám
na rozkvetlé sny
co přicházejí jen občas
bolí mě duše
ale jen na chvíli
….
propletené větve
stromů, co jsou tu
stovky let
mi dávají jistotu
že se ve vesmíru
nikdy neztratím
i perutě sokola
nemají žádný strach
když se vrhá
rychlostí dolů
někdy jsem jako on
a tiché šumění stromů
mi dává svolení
abych se nestal
jen lovnou zvěří
zpívám si
když jsem nahoře i dole
a vím, co už neztratím
mít se rád
je jako prázdné zrcadlo
ale stejně víme
kde je vítězství
sama nad sebou
…
vyrábím záhady
abych se nemusel skrývat
před písečnou bouří
tolikrát jsem se ztratil
ale písně jsem nezapomněl
jako na pavilonu
ztracených duší
když růže praská
ztrácí se s hvězdami
ale my víme
co přijde po ní
nahlas i potichu
vyprávíme nový příběh
ale všechno končí
v plné kuřárně
mít chrám svého života
v pořádku
je očekávání
které nám dávají druzí
pavilon usíná
ale já chci ještě mluvit
