Negativní příznaky schizofrenie vs. vedlejší účinky psychofarmak

Nedávno jsem poslouchal takový úvod do psychiatrie, ve kterém paní psychiatrička vysvětlovala pozitivní a negativní příznaky schizofrenie. Jako správný schizofrenik musím říct, že jsem vinen ve všech bodech „obžaloby“, protože jsem si prošel oběma póly. Velmi mě však zaujala jedna věc. Jak jsem poslouchal ty pozitivní symptomy, tak jsem si zavzpomínal na své bludy, halucinace a další věci, které mě přivedly do léčebny. Až přišla řeč na negativní symptomy jako deprese, emoční oploštělost, apatie, zpomalená motorika a tak dále, nabral směr mých vzpomínek směr léčebna a období po ní.

Následně mi přišlo podivné, že ačkoli má jít jen o pouhé rozdělení symptomů, ještě k tomu u jedné nemoci, tak jedny příznaky prakticky vystřídaly ty druhé. Ty pozitivní se po zaléčení změnily na negativní. Samozřejmě to tak nemusí být u každého a nerad se zaštiťuji tím, že jedna paní povídala, ale nejsem jediný, kdo má podobné zkušenosti. Proto jsem začal uvažovat nad tím, zda takzvané negativní symptomy schizofrenie nejsou ve skutečnosti spíše vedlejší účinky psychofarmak.

Samozřejmě pouze v těch případech, kdy nebyly negativní symptomy původní příčinou. Zkusil jsem se tedy podívat na vedlejší účinky mně předepsaného antipsychotika Risperidonu Consta, což moji bláznivou domněnku zrovna nevyvrátilo. Dočetl jsem se, že častými vedlejšími příznaky jsou deprese i únava a méně často přímo způsobují také apatii. Jak si tedy můžeme být tak jistí tím, že například emoční oploštělost je důsledkem schizofrenie, když při užívání těchto léků upadnou i zdraví lidé do deprese nebo apatie?