Antipsychiatrie

Tak trochu rozumím antipsychiatrickému hnutí – četl jsem o Diabasis Johna Weir Perryho, jsem obeznámen s R. D. Laingem, koukal jsem se na Healing Voices i Crazywise, četl jsem několik knih, a tak dále. Také mám pro toto hnutí pochopení, protože jsem sám byl několikrát hospitalizován – poprvé i proti své vůli. Zvykl jsem si, že na mě má psychiatrička nemá více jak 15 minut, a že vše co řešíme se točí okolo medikace. A právě o medikaci bych rád psal, protože mám zkušenost na ní i bez ní – prvních několik let, co jsem onemocněl tím něčím, čemu se říká schizofrenie, jsem ji nebral a léčil se pouze za pomoci psychoterapie. Je pravdou, že se mi stav zlepšoval, ale vše dopadlo špatně a já skončil v Bohnicích, kde mi poprvé naordinovali prášky. A já je nejprve plival do záchodu, pak jsem byl propuštěn, abych záhy byl hospitalizovaný znovu. Tentokrát jsem prášků dostal více a přestal je plivat do záchodu. Všímal jsem si vedlejších účinků jako tloustnutí nebo únavy, ale i tak jsem je nadále bral. A stalo se něco nečekaného – přestal jsem slyšet hlasy a získal větší náhled na symptomy své nemoci. Také jsem se dostal do zvláštního světa duševně nemocných – chodil jsem na stacionář, vyzkoušel pracovní rehabilitaci, pak hledal volnočasové aktivity, dokonce jsem si sehnal chráněnou práci a našel zálibu ve psaní, jež ve mně vyvolala literární dílna, na kterou jsem chodil. Jinými slovy jsem se na medikaci začal zotavovat. Prášky mě neléčily, ale aktivity, kterých jsem byl na medikaci schopen, pomáhaly mé cestě zotavování. A proto mám s antipsychiatrickým hnutím maličký problém. Souhlasím, že léčebny by neměly vyvolávat ve svých pacientech traumata. Souhlasím, že léky k zotavení nestačí. Souhlasím, že pacienti by v léčebnách neměli zůstávat roky, jak se nemálo kdy děje. Souhlasím, že se psychiatrie musí změnit a doufám, že se o to reforma alespoň zčásti postará. Ale nesahejte mi na mou medikaci. A přiznejte, že se najdou i osvícení psychiatři, jimž na lidech záleží, kteří jako ta má, vás můžou poslat někam, kde se vám začne dělat lépe. Není to jednoduché – psychiatrie není černobílá – a podle mě nám, tedy nemocným (a podle mě jsme doopravdy nemocní, i když třeba ne neléčitelně) má co nabídnout. Doufám, že v budoucnosti bude i diskuze okolo psychiatrie méně černobílá, ale to je už samozřejmě na nás.