Alena Petříková

Od mládí jsem se potýkala s depresemi, přesto se mi nějak podařilo vystudovat Matfyz, nastoupit do zaměstnání jako programátorka, abych zjistila, že tudy se fakt ubírat nechci. Přes různorodá zaměstnání jako třeba pokladní v supermarketu, prokládaná občasnými pobyty v „blázinci“, jsem se nakonec propracovala k invalidnímu důchodu a posléze práci v Dobrém místě. Miluju knihy jako Slunění v dešti aneb Veselá knížka o depresi, Tančím tak rychle jak dokážu, Neslibovala jsem ti procházku růžovým sadem… a mým snem je napsat něco podobného.