Pavel Oulík

Slet princů se odehrává jen jednou za rok. Přijíždí jeden po druhém a těší se na hry, které pro ně připraví Patrik, který je všechny povolal. Patrik je už starší a bolí ho klouby, ale na prince si vždy čas udělá. Také byl jednou princem, princem stáří, ale dnes je jen Patrikem. První dorazí princ […]

Mým prvotním záměrem bylo napsat něco o bojových uměních a násilí. Obojí jsem zažil. Ale pak mě napadlo, že by dávalo větší smysl napsat něco o tom, co z člověka dělá bojovníka. A abych se držel tématu tohoto čísla Na scestí, budu psát o duši a těle. Tělo bojovníka může vypadat všelijak. Podívejte se na lidi, […]

Probudil jsem se ze snu s jistotou mých dalších kroků. Nebylo to poprvé, co jsem snil o dívce s mandlovýma očima. V tomto snu jsme spolu leželi na pahorku, který měl být lidstvu zapovězen, a vášnivě jsme se líbali. Jen vzpomínka na dotyk její ruky pod mým oblečením mi vehnala červeň do tváří. Nevěděl jsem, co si o […]

Nastoupil jsem do autobusu na své zastávce. Vyhledal jsem místo k sezení a čekal, než se autobus zaplní. Když jsme vyjeli, pochopil jsem, že netuším, kam máme namířeno. Autobus nezastavoval na žádných zastávkách a lidé jen marně tiskli tlačítka k výstupu. Řidič se smál za svými nedobytnými dveřmi. Zeptal jsem se svého souseda, kam si myslí, že […]

V oddělení zapomenutých příběhů pracovali paradoxně samí mladí lidé. Byla tam Bety, Richard, Lukáš, a Marie, které se říkalo Máša. Průměrný věk byl okolo pětadvaceti let. Dalo se říct, že zaměstnanci tohoto oddělení ještě věděli o životě hovno. Byli tak mladí. Ale o zapomenutých příbězích věděli první i poslední. Pamatovali si vše, co se dozvěděli […]

Slyším její křídla a vím, že mi nese potravu. Podívám se dolů, ale závrať mě donutí vrátit pohled do malé místnosti, která se stala mým domovem. A pak už je tady u mě, někde nahoře, a podává mi něco, čeho bych se před měsícem ani nedotkl. Ale teď se do toho hladově pouštím a nepřemýšlím, […]

Trhám stránky, na kterých se nachází mé jméno. Snažím se dostat ven z hotového textu, ale nedaří se mi docílit toho, abych vyšel ven. Je to jako bych byl zaklet do písmen a slov. A nemohl opustit slovo, které je mým jménem. Dokonce ho ani nedokážu vyslovit. Byl jsem zaklet. Křičím oplzlosti na autora, který se […]

Na létajícím stroji jsme doplachtili až k duze a ochutnali všechna tajemství, která se v ní skrývala. Létající stroj ovládala naše matka. Pilotovala ho, jako kdyby se sama narodila s křídly. Když jsme nestopovali duhy, létali jsme na dlouhé dovolené do dalekých krajů. Vždy bylo kam se podívat. Hlavním technikem byl můj otec. Věděl, jak se starat o […]