Web pro lidi, kteří nejdou po vyšlapaných cestách
podivuhodně jsme my lidé mezi sebou spojeni nepopiratelně setkáváni v osnovách škol života na červnových skupinových fotografiích i na Věčnosti k uzoufání identifikováni usvědčováni ze zpěčování se neb podřizování podivuhodně jsme my lidé mezi sebou opojeni navzájem jsme si i sami sobě víny i kořalkami hořkými i pívy jako nadržení pávi lokáme se pak i lekáme v lokalitě […]
Jak ses dostala k focení? Byl to tvůj sen už od dětství? Sama nad tou otázkou přemýšlím, protože si nejsem moc jistá, ale myslím si, že mě k tomu přivedla moje máma. I když nebyla fotografka a neměla žádnou profesionální zrcadlovku, je dost umělecky založená. Vzpomínám si z dětství, že vždycky ráda fotila. Měla kompaktní fotoaparát a kdykoliv […]
… Člověk jakkoli přemnožený Je chráněný druh Nesmí se lovit ani prodávat Bůh střeží chráněné území Na kterém se vyskytuje Nenápadně mu upravuje Podmínky k životu Tak aby se nevyplašil … Nejkrásnější jsou pro mě Ozdoby na stromečku mnohem starší než já jejich červený lesk padá do takové hloubky že nikdy nedopadne v duši pak stále prší […]
Jak jsem jezdil perníkářům pro dávku ke Zpěváčkům Byl jsem toho času na oddělení v Bohnicích jedinej, kdo měl vycházky. Byl tam se mnou jeden člověk, dost zlej, kterej si nechával říkat Démon. Pak ještě jeden, to byl Andrej. A tyhle dva si píchali pervitin, kterej jim vozili dealeři přímo do ústavu. Pak to ale začali […]
Lidé, kteří mě znají delší dobu, se občas diví, jak to, že už několik let vypadám tak vyrovnaně a spokojeně a kam že to zmizely mé psychické propady vedoucí k opakovaným hospitalizacím v psychiatrické nemocnici. Tak jsem se nad tím zkusila zamyslet. Práce. Dalo by se říci, že ve svém současném zaměstnání jsem našla „práci snů“, jak […]
Slyším, jak tráva šeptá, že „underground je dobré místo k životu.“ Vzpírám se té pošetilé myšlence, trhám svému protivníkovi z chlupaté dlaně strašlivou zbraň a vrhám ji do soukolí jeho pekelných úvah. Ha, ty černý, vyjev svou pravou tvář! Býval jsem kdysi členem řádu bratří kazatelů, cenzorů, inkvizitorů a exorcistů. Vypráším tvoji smradlavou kůži a zaženu tě […]
Když prohlížím útržky svých vědomostí, zajímá mě, co říct a co neříct o tom, jak mě ovlivnil hudební underground normalizačního Československa. V osmdesátých letech jsme byli odkázáni na sporé nahrávky a také na svůj věk. Odkojeni Hložkem a Kotvaldem či Michalem Davidem, v lepším případě Miroslavem Žbirkou, jsme se začali zajímat o rockovou muziku. Ušima nám prosvištěl […]
Od první chvíle, kdy nám byla přidělena diagnóza, anebo ještě dřív, kdy jsme začali mít specifické duševní problémy, jsme se zařadili do skupiny lidí, kteří na tom jsou podobně, jejichž psychologické a někdy i fyziologické znaky se shodují s těmi našimi. Nejsme na to sami a jak vrána k vráně sedá, zjišťujeme, že se nacházíme uprostřed hejna […]
Self-stigma. Vzniká, když přijmete za své hanbu a předsudky, které jsou s duševní nemocí spojené ve veřejném obraze, v médiích, ve vašem okolí, rodině, komunitě, systému péče. Stigma jako znamení hanby (ve středověku ovšem také znamení svatosti) a sníženého veřejného statutu se vepíše do vašeho sebeobrazu a identity; připadáte si neschopný, líný, nepřijatelný, odsouzeníhodný, méněcenný, slabý, vinný, […]
Jako se ztratit ve vzduchu je být obalen nemocí počkat si na pravou chvíli neříkat tomu smrt podívat se do slunce abychom zaplesali co nám zůstane buďme věrní svému srdci a dělejme radost druhům co jim říkají nemocní prášky bereme, jsme chrabří ale co dál? Ztrácet se v tmách? Být svědky před kuratelou Boží? Vidíme východisko? […]
Kontaktujte nás : kontakt@offtheroad.cz
Web provozuje spolek Dobré místo
Nezisková organizace Dobré místo zaměstnává lidi se zdravotním postižením, zejména s duševním onemocněním. Vzniklo v roce 2007. Angažuje se v oblasti žurnalistiky a v posledních třech letech se zaměřuje na práci peer konzultantů. Sídlí na pavilonu 19 v Psychiatrické nemocnici Bohnice.
Projekt byl realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.
