Píšeme

Každému z nás se občas stane, že se cítí vyčerpaně jak po fyzické, tak psychické stránce a 21. století má tempo až zběsilé, na duševní pohodu se zapomíná. Typický člověk Homo stresus je v tenzi neustále, jeho dny jsou hektické a spánek nedostatečně regenerující. A tak pořád dokola až k totálnímu vyhoření nebo chronické únavě. Tam se ovšem dostat […]

Čas ubíhá jak ploty kolem koní nemělo se stát mělo se stát z nebes na nás dohlíží oka, co nemají prostor je čas sít a čas být vytvoříme nový pramen a budeme doufat ve všechno to nekonečno a čas bude bít do bubnů udělá piruetu aby láska proudila do srdcí, která nezapomínají omluvit se je […]

Probudil jsem se ze snu s jistotou mých dalších kroků. Nebylo to poprvé, co jsem snil o dívce s mandlovýma očima. V tomto snu jsme spolu leželi na pahorku, který měl být lidstvu zapovězen, a vášnivě jsme se líbali. Jen vzpomínka na dotyk její ruky pod mým oblečením mi vehnala červeň do tváří. Nevěděl jsem, co si o […]

Nad ohněm stojí mrak, je to tak, že kůže vždy za dvakrát sedm klisen stojí, když v křtitelnici, nevzkříšení, mumlají ohnivými jazyky, že spása a zatracení jsou dvě misky jedněch vah. Já však pravím vám: je to naopak! Na listu fíkovníku spatřil jsi to povědomé zvrásnění. A pocítil, jak ti ďábel vevnitř trhá světy. Poprosil jsi […]

podivuhodně jsme my lidé mezi sebou spojeni nepopiratelně setkáváni v osnovách škol života na červnových skupinových fotografiích i na Věčnosti k uzoufání identifikováni usvědčováni ze zpěčování se neb podřizování podivuhodně jsme my lidé mezi sebou opojeni navzájem jsme si i sami sobě víny i kořalkami hořkými i pívy jako nadržení pávi lokáme se pak i lekáme v lokalitě […]

Jak ses dostala k focení? Byl to tvůj sen už od dětství? Sama nad tou otázkou přemýšlím, protože si nejsem moc jistá, ale myslím si, že mě k tomu přivedla moje máma. I když nebyla fotografka a neměla žádnou profesionální zrcadlovku, je dost umělecky založená. Vzpomínám si z dětství, že vždycky ráda fotila. Měla kompaktní fotoaparát a kdykoliv […]

… Člověk jakkoli přemnožený Je chráněný druh Nesmí se lovit ani prodávat Bůh střeží chráněné území Na kterém se vyskytuje Nenápadně mu upravuje Podmínky k životu Tak aby se nevyplašil … Nejkrásnější jsou pro mě Ozdoby na stromečku mnohem starší než já jejich červený lesk padá do takové hloubky že nikdy nedopadne v duši pak stále prší […]

Jak jsem jezdil perníkářům pro dávku ke Zpěváčkům Byl jsem toho času na oddělení v Bohnicích jedinej, kdo měl vycházky. Byl tam se mnou jeden člověk, dost zlej, kterej si nechával říkat Démon. Pak ještě jeden, to byl Andrej. A tyhle dva si píchali pervitin, kterej jim vozili dealeři přímo do ústavu. Pak to ale začali […]

Lidé, kteří mě znají delší dobu, se občas diví, jak to, že už několik let vypadám tak vyrovnaně a spokojeně a kam že to zmizely mé psychické propady vedoucí k opakovaným hospitalizacím v psychiatrické nemocnici. Tak jsem se nad tím zkusila zamyslet. Práce. Dalo by se říci, že ve svém současném zaměstnání jsem našla „práci snů“, jak […]

Slyším, jak tráva šeptá, že „underground je dobré místo k životu.“ Vzpírám se té pošetilé myšlence, trhám svému protivníkovi z chlupaté dlaně strašlivou zbraň a vrhám ji do soukolí jeho pekelných úvah. Ha, ty černý, vyjev svou pravou tvář! Býval jsem kdysi členem řádu bratří kazatelů, cenzorů, inkvizitorů a exorcistů. Vypráším tvoji smradlavou kůži a zaženu tě […]