Zážitky

Mám za sebou padesát let, a tudíž i základní školu v komunistickém Československu. Vyrostl jsem v Praze, v centru všeho dění. V první a druhé třídě probíhaly pokusy nás děti roztřídit a vyzkoumat, jestli nemáme nějaké mimořádné nadání. Pamatuji si, že jsme celá třída prošla matematickým testem, kdy jsme měli sčítat a odčítat jednoduché příklady na velkém listu papíru. […]

Vlastně jsem chtěla napsat něco o negativní teologii. Negativní se jí říká proto, že k poznání boha míří spíše tím, že říká, co Bůh (nebo Absolutno) není, než co a jaký Bůh je. Negativní teologie mi leží v hlavě a již dlouho mám pocit, že bych se, nepověsím-li filosofování úplně na hřebík, měla pustit právě do ní. […]

Ve společnosti bláznů ve společenské místnosti, vlastně jídelně bohnického pavilónu 1, jsem absolvoval svůj první trénink kognitivních funkcí. Vlastně to bylo poprvé, kdy jsem něco takového v životě potřeboval. Zatímco jsme všichni byli uvězněni v pavučinách psychotického uvažování, byly nám předkládány jednoduché hádanky a také celkem nezajímavé vědomostní úkoly. Kdo měl víc odvahy, vyrušoval a byl kárán, […]

Věda. Vždycky cizí a urážlivá zejména pro lidi stižené něčím svým. Pomiňte prosím, asi jsem jen něco neprochopil. Všichni, kdo se neúčastní společného světa, jsou na tom ve výsledku biti. Bylo by nejžádoucnější držet se proto těch nejprostřednějších banalit, na kterých se nakonec po vylámání všech bílých i zlatých zubů moudrosti všichni shodnou? Ó ale […]

Anketa Tereza Prožitek těla ovlivněný psychotickým onemocněním Sice v těle v současnosti ne vždy a ne úplně jsem a občas somatizuji ledacos, třeba velkou díru v břiše, ale na závažnější proměny své tělesnosti už musím konzultovat své mnoho let staré básně. Protože tam použité metafory jsou hmotné, což se zdá jako protimluv. Tak třeba „loutka křenícího se šaška“. […]

Mnoho pomáhajících pracovníků se shodne na tom, že lidé s duševním onemocněním často mají špatné zuby. Má zkušenost s mými vlastními zuby je přesně taková. Prodělala jsem celkem tři ataky psychózy a během hospitalizace jsem si určitě zuby vůbec nečistila, ani to tam nikdo nehlídal, aspoň nakolik si z toho vůbec něco pamatuju. Než se mi povedlo se […]

K příslušenství k českému polistopadovému undegroundu jsem přišla jako slepý Dalibor k houslím pár let před koncem milénia a vypadla z něj jako cukrář z kina na podzim 2009. Nepovažuji se ani zdaleka za nějakou expertku, na to jsou povolanější, byla jsem spíše taková ta gruppie kapely, která si říkala Slum, a spřízněné kapely Hery Fotr, jejíž hráči se […]

Pět hodin ráno. Stanice metra I.P. Pavlova. Chodníky jsou mokré a kluzké. Lidé jsou mokří a kluzcí. Ulice jsou jako kádě plné mrskajících se úhořů. Když stojím na tramvajové zastávce u východu z metra a kolem mne pleskají jejich hbité ocasy, cítím, že pojivem mezi našimi těly je elektřina, která v krátkých výbojích dává tomu časnému ránu […]

Tomáš cestuje sny jako my normální realitou. Lidé mají namířeno do exotických krajin za pomoci letadla, zatímco Tomáš prozkoumává snovou realitu. Lucidním sněním se zabývá přes 20 let, ale přesto nechápe, proč se tak děje. Ví jen, že tomu tak je. A za tu dobu byly stovky snů. Ve snech měl konverzace s lidmi, kteří mu […]