České Hlasy v Haagu

Spolu s pěticí zakládajících facilitátorů pražské skupiny slyšení hlasů odletěl v září na kongres Sítě Slyšení hlasů i lídr Studia 27 Břetislav Košťál s kamerou. V týmu je i Michal Kašpar, který do holandského Haagu, kde se kongres konal, vyrazil s velkou zvědavostí. Z mezinárodního hnutí Slyšení hlasů jsem znal dobře jen Petera Bullimora, který mne velice ovlivnil při promýšlení a realizaci některých svépomocných aktivit u nás v Praze. Čekal jsem, že to bude něco většího, ale realita předčila moje představy. Na shromáždění přijeli lidé z celého světa. Tématem již desátého kongresu bylo lidské právo žít s hlasy. Konference se konala v katolickém kostele v centru Haagu, kde se při přednáškách sedělo v kostelních lavicích.

Na konferenci dorazila celá řada „celebrit“ světa slyšení hlasů. Mimo jiné i živoucí legenda, Marius Romme, který v osmdesátých letech založil celé hnutí. Rozhovor s Mariusem Romme mě nesmírně zajímal a nabyl mne pocitem, že existuje autorita ve věci slyšení hlasů, Marius však je velmi skromný a příjemný člověk, říká Michal.

Na Michala však nejvíce zapůsobily osobní příběhy jednotlivých účastníků. Vzpomíná na židovskou ženu, která dlouho bojovala se svými hlasy, než se rozhodla se sebou něco dělat. Dala se na roller derby, kontaktní silový sport na kolečkových bruslích, a tím si našla novou a zdravější identitu, která z ní dělala i lepší mámu. Její příběh byl unikátní stejně jako příběh mnohoosobnostní mladé ženy, která si s sebou nosí celou svou komunitu. Její osobnosti spolu sdílejí nejen jedno tělo a předávají si „štafetu“ v tom, kdo bude jednat. Působila velmi sebevědomě a přesvědčivě. Nemusí se lékařsky vzdávat svého vícera osobností, aby mohla vést plnohodnotný život.

Michala velmi ovlivnilo rovněž setkání s Yannem Derobertem, psychologem z Orléansu a aktivním zakladatelem mnoha skupin Slyšení hlasů ve Francii. Povídali si spolu o psychiatrických lécích. Yann se velice zajímal o to, jak se dají léky vysazovat nebo snižovat. Michal ho upozorňoval na vážné zdravotní komplikace, které mu braní psychiatrických prášků způsobilo. Bylo pro mne příjemným zjištěním, jak živá je síť Slyšení hlasů ve Francii, když vím, jak těžké to tam mají peer pracovníci.

Kromě skupin Slyšení hlasů, které vyznávají neexpertský přístup, se na kongresu mluvilo i o dalších nástrojích, které Síť slyšení hlasů používá, jako je například „maastrichtský rozhovor“, díky kterému je možné získat vhled do zkušeností slyšení hlasů a vytvořit s hlasy vztah. Dirk Corstens, hostitel z Nizozemska, psychiatr a psychoterapeut, také zmínil vytváření takzvaných „konstruktů“, díky kterým je možné najít spojení mezi zkušenostmi v životě člověka, jako například traumaty, a důvodem vzniku hlasů. Podle Dirka je toto spojení často zastřeno izolací, do které se člověk dobrovolně uchyluje a kterou může prolomit docházení na skupiny Slyšení hlasů. Často je na vině diagnóza, kvůli které se na slyšení hlasů reaguje jako na symptom nemoci a ne jako na zkušenost, se kterou se dá pracovat.

Kromě rozhovorů s nizozemskými členy hnutí natočili Adi, Břetislav a Michal ještě další čtyři rozhovory s Brity Paulem Bakerem, organizátorem a aktivistou na poli duševního zdraví, a Peterem Bullimorem ze Sheffieldu, který je i v České republice velmi známou osobností, s Dánkou Olgou Runciman, zdravotní sestrou, psychoterapeutkou a rovněž slyšitelkou hlasů a konečně s novou předsedkyní charitativní organizace Intervoice, Američankou Lisou Forestell.

Lisa je pro mne zvlášť zajímavou osobností, na prázdninovém setkání v Praze jsem s ní mohl krátce promluvit o svých těžkých pocitech ze sebevraždy mého blízkého kamaráda a kolegy z divadelního souboru. Ona sama tehdy prožívala hluboký smutek, protože když byla na cestě do Česka, zabil se někdo ze skupiny, kterou v Massachusettes založila s názvem „Alternativy k sebevraždě“. Uvědomil jsem si, že dělám pro svou svépomocnou práci maximum a přesto bych si osobně na takovou skupinu úplně netroufl. Ale fakt, že ji lze založit a zabývat se na ní vším, co nás od konečného kroku vzdaluje, má hluboký smysl, říká Michal Kašpar.

Lisa Forestell v rozhovoru na kameru v Haagu uvedla, že má zkušenosti se slyšením hlasů od svých tří let. Lisa zmínila, že děti často slyší hlasy, ale většinou z toho vyrostou. Také mluvila o hlasu, který ji od malička doprovázel a pomáhal. Byl na ni hrdý a věřil, že společně mohou vytvořit bezpečné místo pro slyšitele hlasů.