Číslo popisné Opava
Konskriptionsnummer Troppau

Na počátku života
jako to divné dítě
co se dusí pudinkem
a stovkami prolistovaných stran
Rolety jsem vytahoval trhnutím
zubů za šňůrku
Před domem rezavé vany ohnišť
kde se o víkendech pekly makrely
Babička každý půlrok schovává
cukroví
volá s upomínkou na ještě nevyhaslý život
nerozumím jejímu hlasu
nepřečtu ten kód
Bydlím už dlouho někomu v hlavě
roztahuje nade mnou křídla nočního motýla
bez jakéhokoliv hluku
zpod křídel můr tahám
zastrčené vzpomínky
v noci se dusím odlesky jejich střepů
a nemůžu najít vlastní dětský obličej
velikost bot
jen strach je mi povědomý
Zajal mě
má černobílé okraje
a někam spěchá
ráno jej strhnu vstanutím
jako plakát z vlhké zdi
Na vlastní dny se mi práší
a vysávat nepomáhá!
….

Tančím mezi dvěma nádechy
zatímco poblíž jde tušit
strašlivá pauza
Plíží se kolem mě někdo
koho neznám
bez masa
žádné teplo
jen nekonečné hrsti písku
se sypou z nevyprázdnitelných očních důlků
Čas přisátý ke krku té věci
jen kývá do rytmu

….

Z černého sudu
vybuchl tvůj nádech
Nad hladinou
porážíš vzrušeně vlastní strach
Bylo to tak blízko
přisáté mezi tělem
a myšlenkou na to všechno vzdát
Přitom sis přál jen stisknout jí
zase ruku
Neboj
jednou se ti položí do klína
zatěžká tvá kolena
a pod vodu zajede její smích
až se na věčnost proderou
jen drobné mince vzduchu

…

S každým náklonem z lodi
vidím na hladině jen rozmázlý škleb
Určitě to není špatným světlem
Mohl bych se tak dívat
i po setmění
kdy z tváře prchá divé zvíře dne
Tělesná schránka jako veškerý hluk let
putující od ucha k uchu
škraboška
pro kterou si sáhneš přes bok lodi
do neklidné vody
…

Dveře jsou zavřené
nikdo jimi neprochází
ztratili mi od nich klíč
a přestali se mnou hovořit
Světlíkem tu noc tekly
provazy a já měl strach
že se mi utopí stohy papíru
Někde praskalo v trámech
jen jsem čekal
až ty hrozné hlasy bouřky zmlknou
Na parapetu kusy opadané omítky
Teď je ticho
slunce proráží zbylé krůpěje
v okenních tabulkách
Strach rostl tím víc
čím méně bylo na ulici lidí
Všichni zapomenuli
dopisy nedošly
telefon utichl
Mohli za to oni
Tak jsem šťasten
o nic nepřicházím
Vítám s děsem každý další
zvonek u dveří

…

Za roletami rozpadlý palác
car si vedle něj
před dvěma sty léty
ušmudlal holínky až po lýtka
Nuda by se tu dala krájet
Troppau kam člověk dohlédne
Ťukání kulečníku
hosté vrostlí do sofa
Někde za hranicemi
tma v pohybu