FENOMÉN LUCID DREAMING: vědomé snění
Na Scestí 8, téma: SNY

Práce se sny je podle mého názoru velmi důležitá, polovinu našeho života totiž strávíme spánkem a právě fáze snění – aktivní fáze spánku jsou těmi nejvíce regenerujícími pro náš mozek. Nejen kvalita spánku, ale často i sny mohou ovlivnit to, jak se po probuzení cítíme a jak se budeme cítit během dne. V neposlední řadě jsou sny vodítkem k poznání našeho podvědomí, imaginace, paměti a psychiky. Pokud si vedete snový deník a pracujete se sny, ať už jejich zapisováním nebo také hledáním významu vašich snů, máte větší šanci se stát takzvaným lucid dreamerem, tedy člověkem, který dokáže mít kontrolu nad svými sny. A o tom je tento článek.

Obecně platí, že sny jsou nekontrolovatelné, nepředvídatelné a že velkou většinu snů, které se nám zdají v noci, zapomeneme krátce po probuzení. Také je faktem to, že spánek je stavem nevědomým, to znamená, že si během snění neuvědomujeme, že sen není realitou, ale prožíváme ho stejně jako jakýkoliv reálný zážitek. V tom je právě lucidní snění zajímavé, protože se vymyká všem těmto standardům. Je to výjimečný fenomén, který se ale může přihodit za snový život každému z nás. Lucidní snění je takové snění, kdy spící osoba si uvědomuje, že se jí zdá sen a dokáže děj snu částečně kontrolovat. Musí si přitom zachovat stav mezi sněním a bděním, bez toho totiž lucidní snění není možné. Ve světe neurovědy, psychologie, ale i filosofie se jedná tedy o paradox paradoxů a stále nedostatečně probádané téma.

Z historie studie lucidních snů

První zmínky o uvědomělých snech najdeme ve Starověku. Je to jeden z pilířů hinduistické Nidra jógy a tibetského buddhismu tzv. Snové jógy. Trénování lucidního snění je také časté u prvních buddhistů. V západní kultuře se o tomto fenoménu zmiňuje Aristoteles, řecký lékař Galén z Pergamonu používal lucidní sny jako formu terapie. V 19. století vydal sinolog Marie-Jean Léon první undergroundovou knihu o snech, zaměřenou právě na ovládání snu: Sny a způsoby jak je vést, 1867. V knize popisuje své vlastní zážitky s lucidním sněním a zmiňuje, že tato schopnost může být kýmkoliv kultivována. V roce 1913 nizozemský psychiatr Frederik van Eeden publikuje svůj článek Studie o snech, kde poprvé uplatní slovo lucidní sen či lucidní halucinace. Přibližně ve stejné době se zabýval podobným výzkumem vlastních snů také francouzský biolog Yves Delage. O svých lucidních snech zmiňuje:
Říkám si: tady jsem, v situaci, která může a nemusí být nepříjemná, každopádně velmi dobře vím, že není skutečná. Od tohoto okamžiku mám jistotu, že mi nehrozí žádné nebezpečí a nechávám snovým scénám volný průběh…

V 50. a 60. letech dvacátého století se věda o spánku a snech rozrostla natolik, že i lucidní snění se stalo objektem zkoumání – za zmínku stojí kniha anglické parapsycholožky Celie Greenové s názvem Lucid Dreams (Lucidní sny – z roku 1968) a kniha Charlese T. Tarta Altered States of Consciousness (Změněné stavy vědomí), vydaná v roce 1969, včetně experimentů s komunikací se spící osobou. Pro tento článek jsou stěžejní studie o snech psychologa P. Tholey, S.LaBerge a Howarda Rheingolda, kteří se tématem lucidního snění detailně zabývali.

Jak vlastně tato situace vzniká a trénování lucidního snění

Nejvhodnější doba na lucid dreaming je v REM fázi, což je aktivní spánková fáze kdy se rychle pohybují oči spící osoby a zdají se nám živé sny. V REM fázi se zapojují různé části mozku v závislosti na typu snu. Někdo má například sny, kdy se zapojuje všech 5 smyslů, jiní lidé mají pouze vizuální či zvukové sny. Ne všechny sny si pamatujeme. Neurolog J. Allan Hobson umístil uvědomění, že se nejedná o realitu, ale o sen, do dorzolaterální prefrontální kůry – sídla pracovní paměti, které je ovšem v REM fázi deaktivováno. Aktivace této části mozku během snění způsobí to, že spící osoba ví, že sní, je ovšem velice těžké tento stav udržet, to znamená pokračovat ve snění a přitom vědět, že jde o sen. Díky amygdale a parahipokampálnímu kortexu tlumícími svou aktivitu by se mělo podařit tuto rovnováhu udržet, aniž by se osoba vzbudila zcela. Na druhou stranu aby snové halucinace mohly přetrvávat, je potřeba, aby struktura zvaná Varolův most a temenní laloky mozku zůstaly aktivními. Stephen LaBerge studoval REM fázi pomocí EEG a zjistil, že u lidí zažívající lucidní snění se zvýšená aktivita v temenních lalocích projevuje vyšší křivkou mozkových vln Beta1 (frekvence 13–19 Hz). V roce 2018 LaBerge a další vědci provedli studii na to, zda použití psychoaktivní látky může vyvolat lucidní snění. Na 121 subjektech použili galantamin spolu s kontrolním placebo testem. Někteří účastníci testu zjistili, že zažívali lucidní snění po užití látky, než bez ní až o 42 procent častěji. Deset lidí také nahlásilo, že poprvé v životě prožili lucidní sen. Galantamin způsobuje nárůst hladiny neurotransmiteru acetylcholinu během snění, což umožňuje lepší paměť a uvědomění snu. Podle Juliana Mutze a Amir-Homayoun Javadiho častá praxe meditace usnadňuje schopnost vědomě snít. Německý Gestalt psycholog Paul Tholey trénoval spolu s lidmi uvědomění snu v tzv. Reflexionstechnik, kdy je nabádal k tomu, aby si sen pamatovali a vyprávěli hned po probuzení a rozpoznali tak prvky snu, které se podle nich daly ovládat. V následujícím snu se zaměřovali na tyto prvky a snažili se je ovlivnit. Přitom si pokládali otázku: spím nebo jsem vzhůru? Paul Tholey zdůrazňuje abychom si tuto kritickou otázku pokládali alespoň pět až desetkrát denně, a to v každé situaci, která nám připadá být jen trochu jako sen a například právě před usnutím. S pomocí této techniky má podle Tholeyho většina lidí první lucidní sen během měsíce a někteří dokonce uspějí už první noc. Nefunguje-li vám výše zmíněné, pak můžete vyzkoušet takzvanou techniku MILD (Memotechnical Induction of Lucid Dreaming) popsanou v knize Exploring the World of Lucid Dreaming – od Stephena LaBerge a Howarda Rheingolda (1990) :

1. Brzy ráno, když se spontánně probudíte, projděte si sen, který se vám právě zdál, abyste si ho dobře zapamatovali.
2. Pak, jak opět usínáte, řekněte si: „Až budu zase snít, vzpomenu si, že chci poznat, že jsem ve snu.”
3. Vybavte si sami sebe ve snu, který se vám před probuzením zdál, tentokrát si ale představte, že jste si uvědomili, že jde o sen.
4. Opakujte krok 2 a 3, dokud necítíte, že váš záměr je dostatečně pevný nebo dokud neusnete.

Pokud si pamatujete svoje sny, máte také větší šanci během snu rozpoznat, že se vám to opět jen zdá a sen tak identifikovat. Pokud svoje sny znáte a dokážete například určit opakující se vzor děje v různých snech, máte také větší šanci zažít lucid dreaming. Být uvolněný a bez stresu či úzkosti před spaním pomáhá, ale vědomé snění se dá zapojit i během noční můry. Typický příklad je přeměňování děsivých snů na příjemnější, změna děje snu a probuzení se na přání nebo vyvolání určitého typu snu.

Lucidní snění umožňuje stát se aktivním pozorovatelem svého snu. Někteří lidé lucidní snění používají právě pro hledání geniálních nápadů nebo řešení problému, jenž nelze vyřešit ve stavu bdění. Ve snech se může stát, že máme schopnosti, které ve skutečnosti nemáme: můžeme například suverénně řídit auto, létat, chodit po vodě, vidět skrze stěny či do uzavřených prostor, mluvit cizím jazykem, který v reálném životě neovládáme. Také můžeme potkat známé osoby, které jsme za svého života nikdy nepotkali. Osoby zesnulé mohou ve snech stále žít a nám to přijde normální… pak si ale uvědomíme, že se nám to jen zdá… zároveň se neprobudíme – co s tím? Lucidita nabízí tyto paranormální schopnosti ještě lépe rozvinout a ovlivnit tak prostředí snu. Jindy jde o návrat k racionalitě. Víme, že jsme ve snu, a že určité situace jsou tedy nemožné, nereálné. Například vím, že stvořit obraz s pomocí pouze světla je nemožné… v mém snu však neplatí standardní fyzikální zákony. Takový obraz proto může existovat. Nápodobně, pokud chci změnit svůj vzhled, výšku nebo své pohlaví ve snu, mohu tak učinit.
Lucid dreamer má tedy po svém “snovém probuzení” většinou pocit svobody a síly. Nic jej neohrožuje, je pánem svého snu a není již “obětí svého osudu”. Být lucid dreamerem může být zábavné a povznášející. Využijte toho, že víte, že se vám zdá sen a vše je tedy možné. V současné době probíhají studie také na téma lucid dreaming a zlé sny. Lucidní snění by totiž mohlo příznivě, téměř terapeuticky ovlivnit noční můry způsobené například depresí, úzkostí nebo PTSS – posttraumatickým stresovým syndromem.

Snovou terapií a lucidním sněním se v ČR zabývá Jan Skryja. Podle něj je pomocí lucidního snění možné postupně odstranit fóbii nebo se vyrovnat se smrtí blízké osoby. Klíčové je se při negativním snu přepnout do role pozorovatele a postupně se snažit změnit emoční náboj tohoto snu – právě pocit ve snu je mnohdy důležitější než obraz snu.

“Pokud se nějaký sen často opakuje, je dobré se zaměřit na to, co se tam mění,” doporučuje Jan Skryja.” Pro rozvoj lucidních snů doporučuji si sny zapisovat, vybavovat, a připravovat se na kvalitní spánek, pro který je důležité, aby člověk respektoval cirkadiánní rytmus těla. Hodina před spaním by měla být rituální. Je vhodné si například pustit uklidňující hudbu, věnovat se zápiskům do deníku, meditaci… Naopak se nedoporučuje jíst těsně před spaním, pít alkoholické a kofeinové nápoje… Hodinu před spaním ztlumit nebo vypnout stropní světlo a používat jen teplé světelné spektrum – lampičky, svíčky, žádné zářiče elektroniky. A nakonec při vklouznutí do postele se dobře naladit a těšit se na to, co přijde. Usínání je skvělá příležitost k vizualizacím snů.”

“Je dobré vědět, jak vlastně spánek probíhá. Fáze NonREM a REM se střídají – během fáze NonREM se zážitky ukládají a posilují a během REM fáze se začlenují mezi nové věci a jejich řešení. Zatímco se paralyzují svaly a my usínáme, thalamus v mozku se nevypíná, bere si z našich pocitů a zkušeností z uplynulých dní náměty pro budoucí sen. Ve druhé polovině spánku je více fází REM a je to tudíž vhodná doba pro lucidní snění. Tento rytmus a plynulý průběh spánku je to nejdůležitější pro snovou terapii.”

Moje zážitky

Nejvíce lucidních snů jsem měla v období dospívání, cca kolem 14 let. Byla to také doba, kdy jsem si sny zapisovala, což stojí za to zmínit, ačkoliv to nemusí nutně znamenat, že je tam přímá souvislost.

Moje lucidní momenty se odehrály ve velké většině během děsivých snů, nikoliv přímo nočních můr, i když to byly sny z velké většiny nepříjemné a stresové. Pamatuji si například, že jsem konverzovala přímo se zdrojem svého strachu, oživlým mrtvým psem, který se chystal mě zabít. Bylo to pár chvil před probuzením, ale vím, že mé oči byly zavřené a že jsem věděla, že se mi to jen zdá a sen se přeměnil v jiný. Pamatuji si, jak jsem mu říkala: “vím, že nejsi skutečný” a zároveň jako bych trochu cítila své fyzické tělo. Další typ snů, kdy u mě dochází k lucidním momentům, jsou létací sny. V těchto snech mohu létat jako pták a hojně tuto schopnost využívám k útěkům před nepřáteli. Pokud sny nejsou lucidní, většinou jen padám z výšky a sen končí mou smrtí a probuzením. Jakmile si však uvědomím, že je to můj sen, mohu si v něm dělat, co chci. Například se teleportovat na jiné místo nebo rozpřáhnout ruce, křídla či plášť a odletět jako nějaký superhrdina. Jednou jsem se dokonce dostala do těla a vědomí svých nepřátel a byla jedním z nich, najednou jako by se vše otočilo k dobrému. Sen už nebyl trápením a bojem o holý život, byl v něm neskutečný pocit klidu a nadhledu nad celou situací. Opět nedlouho potom následovalo probuzení, což nejspíš znamená, že je obtížné svůj statut lucid dreamera udržet a ve snu pokračovat.

Další speciální druhy snových zážitků, které se s lucidním sněním často pojí:
Cestování ve snech (astrální cestování) a snové dálkové pátračství. Prorocké sny a vize. Sny během mikrospánku. Spánková paralýza a pocit opuštění svého těla. Ultrarealistické sny. Fake awake (falešná probuzení). Společné sny. Hypnagogické halucinace. Paranormálním sněním tento výčet nekončí. Sny budou vždy skrývat mnoho záhad a poselství a jejich studium jistě bude pokračovat, máme se tedy na co těšit – už tuto noc.