Golem, nebo ne?

Praha je zvláštní město. Některé věci jsou v něm jasné, ale patří k němu i mnoho různých tajemství. Dnešní Josefov býval židovským ghettem, kde se děly věci obyčejné, ale i ty hodně zvláštní. Židé byli považováni za majetek panovníka, což je urážlivé, ale taky jim to dodávalo potřebnou ochranu. Lidé zde mohli vykonávat svoji víru a úkony k ní patřící. Četly se zde i starobylé texty, které se daly považovat i za ty skutečně moderní. Nejvyšším představitelem po duchovní stránce zde byl rabín. Díky němu žily synagogy přirozeným ruchem, kdy stačilo deset mužů, aby se odehrávaly modlitby a bohoslužba. Jedním z pražských rabínů byl rabbi Jehuda Loew. Ten se narodil v Polsku a začínal svou praxi na Moravě, hlavně v tolik zajímavém městě Mikulově. Měl diplomatické vlohy, ale rozuměl asi i tajným vědám. Mezi Židy byl hodně praktikován talmud, ale i kabala, tajemné učení, které podle všeho pomáhalo Židům přežívat během celé jejich historie. On se jí ale nevěnoval, přesto o něm bylo známo, že je tajnůstkář a má zvláštní schopnosti. Když se dostal rabbi Loew do Prahy, přišel do města, které vládlo nad celou Svatou říší německou. V tomto městě žili taky různí alchymisté, kterým dával slovo i habsburský císař Rudolf II. Probíhala renesance a vůči Židům se vedly jen slabší boje, byli trpění a ghetto se životně uvolňovalo. Jednou se dokonce dostal rabbi Loew na audienci k císaři. Podle všeho byl panovník zvědavý na jeho schopnosti i znalosti, ale taky slyšel o nějaké tajné postavě, která chránila ghetto. Golem znamená embryo… Moment, já tady slyším nějaký šustot… moc se omlouvám, milí přátelé, ale musím jít ke dveřím… je tady tma, ale jako by něco svítilo. Haló?… Haló?… Nic, ale něco jsem slyšel… Moc se omlouvám, dámy a pánové. Takže golem znamená embryo. Něco nedokončeného, z části hotového. Žena je golem do té chvíle, dokud neotěhotní, Bůh do semene pak vkládá duši. „Ssst“… Omlouvám se, zase něco divného slyším, musím to jít prozkoumat. Asi jsem vám neřekl, že píšu v místnosti, kde je za její zdí synagoga… jako by se sypal písek… ne, to je asi voda, ale vždyť přeci slyším sypání! Musíte mě omluvit, půjdu se podívat ven… Tak nic, asi mě šálí smysly… stejně je to podivné, ale je chvíli po půlnoci, to je hodina duchů… Tak tedy golem. První muž, Adam byl vytvořen z prachu, stejně jako prý golem. Rabbi Loew ho měl stvořit stejným způsobem, aby mohl chránit ghetto. Byl zformován do podoby člověka, ale podle všeho neměl duši… “Co tam děláš?“ Dámy a pánové, to se ozvalo za dveřmi. „Nechci, abys tu byl, chci mít klid“… Co mám teď dělat? Někdo tam za dveřmi je! Nějak divně tady profukuje vítr, otevřelo se najednou okno, zabouřilo ve tmě. „Hej, copak neslyšíš, nechci, abys tu byl.“ Musím odpovědět. Kdo jsi a co chceš?… “Já tu jsem už stovky let, kdo jsi ty, abys mě rušil?“… Tak co, mám otevřít dveře a podívat se? Dobře, zase blesk, otevírám… Haló, kdo je tam? Haló?… Zase nikdo! Co mám dělat?… “Přestaň mě už rušit. Jsem tady všude okolo tebe. Ať se podíváš ven, nebo pod podlahu, já tam jsem“. Ty jsi tedy golem? Haló? Rozprostraněný mezi nebem a zemí? „Ty mě nemůžeš vidět, nepocházíš z židovského rodu“. A co mám podle tebe teď dělat? Nechtěl jsem tě jen tak vyrušit. Žiješ už stovky let? Rád bych s tebou udělal rozhovor… Zase blesk, špatně slyším… Ty pomáháš jen lidem židovského původu? Mě by zajímalo, jestli jsi opravdu golem, tolik lidí tě už hledalo… “Měl bys už dávno spát, je posvátná noc, kdy se zjevují i věci, které nejsou, nebo je lidé nevidí“. Přemýšlel jsem, co udělat. Golem, to je něco! Nikdo ho zatím nenašel a já tu s ním hovořím… Goleme, goleme, vytvořil tě rabbi Loew? Pomáhal jsi mu v ghettu? Jsi připraven pomoci i v současnosti, třeba v Izraeli? Máš někoho skutečně rád?… Haló, neodpovídá. Proč jen teď musí být taková bouřka… Docela se bojím… Goleme? Otevírají se dveře, světlo svíčky! Ne, to je muž s dlouhými vousy! Proč nic neříká? Já už vím, rabbi Loew! Jak to, že tu je a vidím ho jako v mlze! Já vám neřekl, že jsem zčásti Žid? Možná proto vás vidím napolo. Proč nic neříkáte? „Už několikrát jsem řekl, že chci mít klid, zvlášť, když je posvátná noc! Ano, stvořil jsem golema, ale ten už znovu nepovstane, je rozpadlý v prach na půdě synagogy“. Omlouvám se, opravdu jste díky němu porušil nějaká přikázání? Možná proto jste zde jako duch. „Už stovky let obcházím město a chráním ho já sám, abych nahradil golema! Už končí hodina duchů, nebudete mě už znovu vidět!“ Ale já bych si s vámi rád popovídal, takže jste to vy, kdo chrání bývalé ghetto! Můžu o vás napsat? „Nikdo ti to nebude věřit, to spíš vyprávěnky o golemovi. Jsem nerad, že jsem tě tu viděl!“ A přišla tma… Ráno už jsem nevěděl, co vlastně byla pravda a co nebyla. Vážně jsem viděl rabbiho Loewa, nebo to vždycky byl předobraz golema? Co všechno sám zvládnu? Možná jsem jako nějaký schizofrenik mluvil sám k sobě, nebo jsem měl hlasy? Každopádně mi budou různí záhadologové závidět! Ale asi se sbalím a odejdu rychle pryč, nechci zase zažít bezesnou noc. Milý goleme a rabbi Loewe, mějte se dobře i v dalších stoletích!