Jan Botlík o svobodě
Text vznikl na filozoficko-literární dílně Dobrého místa. Jan Botlík pracuje v Dobrém místě jako peer konzultant. V minulosti si v Keni prošel přechodovým rituálem, iniciací, což je motiv, který se objevuje i v tomto textu.
O svobodě psát by měl jen ten, kdo zažil nesvobodu, zaslechl jsem už nevím kde. Je pravda, že pokud chceme mluvit či psát o svobodě, je lehčí začít tím, že vymezíme to, co svoboda není. To mi připadá zajímavé. Pokud provedete trestný čin, jako trest vám soud udělí odnětí svobody v různé délce. A pokud se s člověkem, který si odnětí svobody zažil promluvíte, dokáže mnohem více svobodu cítit. A to je dle mého názoru velice podstatné – cítit se svobodný. Pokud se svobodný necítíte, je těžké mluvit či psát o tom, co je svoboda. Ale kdo z nás se cítí svobodný? Osobně jsem tento pocit zažíval vždy po propuštění z hospitalizace. Cítil jsem se svobodný. Ano, myslím si, že cítit svobodu je mnohem větší zážitek, než si v mysli říkat „jsem svobodný.“V Keni při vstupu do dospělosti iniciantovi přidělí pouta a udělí úkoly. Dokud úkoly nesplní, nemůže se zbavit pout – je spoután svými povinnostmi, se kterými ve vyhnanství od svého kmene v samotě zápolí. A až úkoly splní, jsou mu sundána pouta (náramky) a je přijat zpět do svého společenství jako svobodný dospělý člověk. A svobodný se i cítí. Je volný od povinností a jako ke svobodnému dospělému člověku se k němu od té chvíle všichni chovají. Proto si myslím a k diskuzi dávám, že cítit se svobodný dokáže člověk snáze pokud zažil či zažívá pocit nesvobody. Nemusím chodit do daleké Keni, například u nás dlouho fungovala vojna jako taková iniciace do dospělosti, a proto mou myšlenkou je asi to, že pocit svobody, vykoupený časem nesvobody, je to, co by si měl každý, kdo chce mluvit o svobodě, zažít.
