Mág abstrakce posílá své malby dětem

S dílem Waltra Daugu (1968) jsem se seznámil na internetu a oslovil ho, jestli by nepublikoval své kresby u nás v časopise. Nevěděl jsem o něm vůbec nic. Kupodivu jsem v něm objevil nejen umělce, který je všestranně vzdělaný a v mnoha směrech nadaný, ale zároveň také i on žije s psychiatrickou diagnózou. Snad i proto jsem se rozhodl s ním sepsat po e-mailu krátký rozhovor.

Jaké životní zkušenosti vedly ať už k tomu, že jste zvládal uměleckou tvorbu, nebo také k těžkému zdravotnímu stavu, který souvisí s vaší schizofrenií?

Když jsem byl mladý, hodně jsem četl, a to otevřelo mou mysl mnoha různým tématům. Když jsem žil v Paříži, zhlédl jsem někdy více než 200 filmů ročně. Potřeboval jsem se seznámit s některými věcmi a pochopit je, ačkoliv mi dřív vůbec nepřišly na mysl. Když není otázka, není ani odpověď; ale možná jsem se v tom utopil, byl jsem opilý všemi těmi možnostmi.

Připouštíte, že vám byla diagnostikována schizofrenie, což je životní zkušenost, kterou budete mít společnou s mnoha z našich čtenářů. Máte dojem, že vás prostě jednoho dne navštívila, nebo jste si tento stav mysli nějak sám navodil?

Já se rozpadal už od puberty, a to i přesto, že jsem měl skutečné přátele. Byly doby, kdy jsem se nechtěl s nikým stýkat, procházel si sebevražednými stavy a těžkými milostnými zkušenostmi. Teď už jsem klidnější a pokouším se žít bez plánů do budoucna. Když mi byly 3 nebo 4, mým životním motem bylo „dělám si, co chci“ (‘ça que je veux’ v dětské francouzštině). Slyšel jsem mnoho lží, odhalil jsem spoustu tajemství, a to mě naučilo o všem a o všech pochybovat. Myslím si, že to je ten důvod, proč jsem přecitlivělý a snadno mi ublíží druzí, i když také já se někdy zachovám špatně.

Máte dvě děti, nyní žijete bez partnera. Byl pro vás složitý například coming out s homosexuální orientací? Zažíval jste nějaký stres, když jste možná třeba skrýval svou orientaci nebo o ní pochyboval?

Co se týče coming outu, nikdy jsem o něčem takovém neuvažoval. Můj přítel mě například pod stolem chytil za ruku, když jsme byli na návštěvě u mé mámy, a já ty ruce prostě položil na stůl. Svého otce jsem neviděl celé roky a pak mu poslal oznámení o narození dítěte se jmény čtyř rodičů. Coming out často bývá něco jako žebrání o to, aby vám druzí schválili, kým jste.

Pokud byste netrpěl, byl byste to ještě vy?

To je těžko říct, někdy mám pocit, že ten problém není ve mně, ale v tom, že se svět netočí tím správným směrem.

Jak vůbec vnímáte dnešní společnost? Dojde v ní skutečné umění nějakého ocenění?

Necítím se v dnešní době dobře. Připadám si čím dál víc mimo a světu nerozumím. Nárůstu nenávisti, korupce, pokrytectví, násilí, špatných přesvědčení, všech typů vyloučení ze společnosti atd. Může to znít naivně, ale opravdu se obávám, že se to zhoršuje.

Máte rád internet a možnost být v kontaktu s lidmi z celého světa?

Přál bych si, aby existoval, když jsem byl mladý. Abych mohl získat informace o všem, něco jako univerzální knihovnu. Nicméně jsem opustil sociální sítě, které člověka udržují v uzavřených kruzích. Přiznávám ale, že internet přináší spoustu možností, když se používá eticky.

Prodáváte své obrazy na internetu, nebo se pokoušíte uspořádat nějaké výstavy?

V tuto chvíli ne a protože většinou dělám malé malby (A5), asi bych ani nezbohatl. Začal jsem s těmito malbami už před lety. Každý měsíc posílám kapesné svým dětem, se kterými nežiju, a chtěl jsem jim vždy s těmito penězi dát malý osobní dárek. Pořád to tak dělám.

Souhlasíte s tím, že je mnoho vašich maleb věrných jakémusi základnímu abstraktnímu schématu? To je někdy obydleno zvířaty, jindy jsou zde lupy, skleničky, pavouci… někdy je bez jakýchkoliv zvláštních motivů, ale stále má svou jedinečnou atmosféru. Co tohle základní abstraktní schéma symbolizuje?

Zprvu jsem chtěl zpodobnit strom, větve a listy v kruhu, kmen směřující k zemi, symbolizující živly. Ale s výsledkem jsem nebyl spokojený, tak jsem si ponechal jen ten základní tvar jako vzor.

Co považujete za nejvíce fascinující na umění, ať už na jeho vnímání nebo tvoření?

Je to cesta, jak přetvořit svět, namířit paprsek světla na absurdní dění, objevit nový úhel pohledu, nebo prostě jen dát ostatním poznat svou citlivost.

Čtenáře v Čechách bude také zajímat, jaký je váš pohled na českou kulturu a umělce. Znáte nějaké?

Vlastně docela dost. Ilustrátora Alfonse Muchu, který pracoval ve Francii, fingované staré obrazy Jana Saudka a portréty Josefa Koudelky, Menzelův film Vesničko má středisková, Spalovače mrtvol od Juraje Herze a samozřejmě filmy Miloše Formana. Smyčcové kvartety Antonína Dvořáka a všechny historické romány od Leo Perutze.

Leo Perutze neznám. Jste si jistý, že to byl Čech?

Dějiny vaší země a krajiny jsou složité, takže nevím, jestli jej považujete za Čecha, ale přinejmenším se narodil v Praze stejně jako Rilke nebo Kafka. Jeho romány vždy obsahují nějakou historickou skutečnost, jako je Leonardo da Vinci nebo francouzská revoluce, ale předkládají ji jako detektivní příběh s určitým humorem.

S vaším národem sdílíme jako Češi jednoho velkého spisovatele, Milana Kunderu, který nedávno zemřel. Jaký je váš dojem z jeho knih?

Je stále jedním z mých nejoblíbenějších spisovatelů, už několik let o něm nebylo slyšet a doufám, že se ještě někdy objeví nějaké jeho nepublikované romány. Když čtu jeho knihy, vždycky mám pocit, že si zajímavě popovídáme.

A nakonec, jaký by byl váš vzkaz našim čtenářům, co považujete za důležité a možná ještě nezaznělo?

Snažte se a když padnete, zkuste to znovu. Zbavujte se věcí, které vám škodí, dokud nenaleznete vnitřní mír.