Myslet nemůže každý
Ve společnosti bláznů ve společenské místnosti, vlastně jídelně bohnického pavilónu 1, jsem absolvoval svůj první trénink kognitivních funkcí. Vlastně to bylo poprvé, kdy jsem něco takového v životě potřeboval. Zatímco jsme všichni byli uvězněni v pavučinách psychotického uvažování, byly nám předkládány jednoduché hádanky a také celkem nezajímavé vědomostní úkoly. Kdo měl víc odvahy, vyrušoval a byl kárán, ostatní útrpně sledovali předcvičovatelku, asi padesátiletou ženu bez jakýchkoliv speciálních dovedností nebo předností.
Tento trénink jsem strávil přemýšlením o cigaretě, ale zřejmě na mě zanechal trvalý dojem, protože jsem se později v Psychiatrickém centru Praha (dnes NÚDZ) zúčastnil tříměsíčního programu, který byl na trénink kognitivních funkcí přímo zaměřen. V roce 2011, což není úplně prehistorie, jsme každý obdržel malou disketu a dobrodružství mohlo začít. Tento kognitivní trénink se užíval například pro pacienty s prostřelenou hlavou, my jako psychotici jsme na tom nebyli o moc lépe. Absolvoval jsem úvodní EEG a usedl k počítači, kde jsem měl sledovat vynořující se křížek a ťukat na něj myší. Podobnou hrou je možno obveselit kočky, které se naučí chytat myšky na tabletu.
Cvičení se opakovala pořád dokola, tři dny v týdnu po dobu tří měsíců. Protože mi ale zřejmě příliš nepomohla, nemohu čtenáře seznámit s jejich konkrétní podobou. Každopádně si pamatuju, že mě udivovala jejich technologická primitivnost. Odrážet pacičkou míček, aby nespadl dolů z obrazovky, bylo totiž možné už v roce 1992 na přístroji Didaktik.
Po konci programu jsem byl opět odeslán na EEG, s výsledky mě ale nikdo blíže neseznámil. Možná proto, že jsem dopadl o mnoho hůře, jak mi bylo diskrétně sděleno. Psychóza ničí mozek a brání člověku v jedinečných intelektuálních výkonech, proto se zříkám světa soutěže a hroužím se v tichý a nečinný smutek. Pojídat jablíčka hadem, odrážet míček pacičkou nebo ťukat na křížek uprostřed obrazovky budou napříště muset lidé zdravější, bystřejší a mladší.
