Něco málo o moudrosti
Zatímco s inteligencí se často rodíme, moudrost přichází se zkušenostmi. V jiných kulturách se moudrost často hledá u těch nejstarších, které my zavíráme do ústavů, abychom nemuseli vidět stárnutí a smrt. Moudrost se často pojí se spiritualitou. Mystici ze všech koutů světa často mluvili o tom, jak žít smysluplný a naplněný život. V minulém století jsme hltali moudrost východních směrů jako je například buddhismus. Když se svět zmenšil tím, že cestování a informační technologie usnadnily přístup k informacím, moudrost ze všech koutů světa pronikla i k nám.
A každá mystika má něco do sebe. Rúmi, arabský mystik a básník, často mluví o intoxikaci bohem, zatímco buddhisté nabízejí propracovaný systém chování a meditačních technik, které nás mají vést po cestě, která ukončí lidské utrpení. Čínská moudrost je často spojena s pokorou a trpělivostí a v křesťanství zase najdeme mystiky, kteří psali o tom, jak žít život v souladu s Bohem.
Říká se, že když dáte mystiky z různých kultur do jedné místnosti, budou si velice dobře rozumět. Já tomu věřím. Předpokládám, že se i pořádně zasmějou.
Snad nejzajímavější je spojení dvou velmi důležitých atributů – chytrosti a moudrosti. Učitelé, kteří mají obojí, dokážou zaujmout snad každého. Napadá mě třeba Eckhart Tolle, Mooji, Adyashanti a mnoho dalších, kteří mluví a píšou o tom, jak jít po duchovní cestě.
Nemyslím si, že moudrost je možné nalézt pouze v mystice, ale mnoho lidí ji tam v dnešní době hledá. Jung říkal, že po čtyřicítce je nutné pátrat v duši, bohu a náboženství. Ale myslím, že v dnešní době se ta hranice podstatně snížila. Mladí lidé jezdí do ashrámů, na meditační retreaty, pijí ayahuascu v Peru a konají mnoho pro to, aby lépe porozuměli sobě a světu kolem nich. Ve světě tak zrychleném, jako je ten náš, si dokážu představit, že podobné dary získávají ještě více na ceně.
Moudrost je možné kultivovat. A v zaplněné místnosti se i moudří lidé těžko ztratí. Můžou mlčet, nebo se smát, ale když otevřou ústa, okamžitě je poznat, že stojí za to je poslouchat.
Moje cesta k moudrosti začala u psychedelik, pokračovala buddhistickou meditací a kvůli duševnímu onemocnění, které zastavilo možnost praktikovat tyto dvě cesty, skončila u četby a konverzace. Někdy je mi líto, že už nemohu meditovat, protože nezvládám stavy, které to ve mně vyvolává, ale jsem rád za každou novou knihu, kterou mohu přečíst, za množství podcastů, které jsou k dispozici, i za moudré lidi v mém životě, se kterými si mohu promluvit.
Myslím, že moudrost je v dnešní chaotické době dobrým vodítkem pro náš život. Je těžké měnit svět, ale můžeme měnit sami sebe a tím přispět k tomu, aby se dělo něco pozitivního i v našem prostředí. Můžeme společně tancovat v rytmu moudrosti, kterou nám předali naši předchůdci. Pokud máme štěstí, najdeme moudrost i v našem okolí. A s moudrostí budeme žít život, který stojí za to žít.
