Něco málo o Stanislavu Grofovi
Byl jsem překvapený, že mezi přáteli, co studují psychologii, mnozí netušili, kdo Stanislav Grof je. Byl to pro ně psychologický underground. Na druhou stranu jsem Stanislava Grofa dvakrát viděl v Praze vystupovat a každá akce byla naprosto vyprodaná. Na konferenci transpersonální psychologie zaplnil celý sál. Pak je také nutné vzít v potaz, že Stanislav Grof obdržel dva Bludné balvany, aby byl označen jako někdo, jehož teorie mají daleko k vědeckým počinům. Ale pochybuji, že lidé, co ho takto označili, někdy zkusili holotropní dýchání či prošli psychospirituální krizí.
Stanislav Grof je jedním z mých nejoblíbenějších autorů. Četl jsem od něj většinu knížek, i když se obsah čas od času a někdy i častěji opakoval. Moje nejoblíbenější knížka je Kosmická hra. Autor v ní dává dohromady sérii úvah a zamyšlení nad vším od vědomí a ducha až po vlastní zkušenosti s ketaminem. Snaží se zatlačit na psychologické paradigma a ukázat, že vysvětlení pro to, co se odehrává v nás i mimo nás je možné popsat východními duchovními směry jako například tibetským buddhismem. Závěry východních duchovních směrů se doplňují až rovnají s poznatky, které Stanislav Grof sepsal jako reakci na svůj život, kdy studoval holotropní stavy a vše s nimi spojené.
Stanislav Grof nejčastěji píše o svých zkušenostech s výzkumem LSD, o holotropních stavech a o holotropním dýchání, jímž je možné takové stavy vyvolávat. Často píše o perinatálních matricích, což je prožívání, které člověk má během porodu. Věří, že jejich cílené znovuprožití v dospělém věku může být ozdravné. Dalšími častými tématy autora jsou psychospirituální krize, thanatologie a v poslední době i astrologie.
Kdyby nebylo Stanislava Grofa, neexistovali by facilitátoři holotropního dýchání – techniky, která dokáže zprostředkovat stavy, které jsou v mnohém zajímavé a o mnohém vypovídající. Sám jsem si prošel několika seancemi holotropního dýchání a prožil si stavy, které byly fyzicky i emocionálně výjimečné. Také bychom neměli v České republice spolek Diabasis, který každý rok pomáhá mnoha lidem procházejícím psychospirituální krizí. Byli bychom bez něj chudší.
A tak v duchu doufám, že jednoho dne vstoupí to, o čem Stanislav Grof píše, do vědeckého mainstreamu. Že se o něm budou učit studenti psychologie. Nepřeju si toho zas tak mnoho.
Na fotografii Stanislav Grof, psycholog a psychiatr (fotografie od Anton Nosik, CC BY 3.0 <https://creativecommons.org/licenses/by/3.0>, via Wikimedia Commons)
