Otázka lesu
Jezdím do vesnice na brigády. Jednoho večera jsme s kamarádem poslouchali přednášku jednoho moudrého člověka, který sdílí své znalosti přírody ve svých mnoha přednáškách na toto téma. Mluvil právě o tom, že při vstupu do lesa je možné komunikovat s lesem. Netýká se to jenom lesa, ale i všeobecně všech míst. Je vhodné a pro člověka i přínosné se zeptat ducha místa na podporu při pobývání na tomto místě. Mělo by se podle pravidel, pokud člověk vědomě komunikaci začne a položí otázku, nebo žádost o podporu, stát konkrétně něco, co tvoří komunikaci, odpověď. Ale není to slovo, je to spojení hned všech smyslově a mimosmyslově vnímatelných událostí, které člověku podají patřičnou informaci. Mluvil o tom, že pokud by člověk měl mít pozitivní odpověď od přírody, uvidí dravce a zároveň uslyší jeho hlas, nebo zpěv. Přednášku jsme poslouchali večer a pak šli spát.
Následující den jsem se vzbudil brzy a chtěl jsem jít natrhat kopřivy do lesa vzdáleného asi 2 km, cesta k němu vede přes kopec a mezi poli. Vyšel jsem s batohem, vzal jsem si s sebou spoustu zbytečností, ale také foťák, chtěl jsem zachytit východ slunce a také horu Říp. Také jsem vzal s sebou mikrofon, co jde propojit s mobilem a nahrávat, chtěl jsem také nahrát brumli. Moje myšlenky byly tedy nejasně roztříštěné. Byl jsem také částečně pořád unavený a nedokázal jsem najít v sobě klid. Cesta na kopec mi trvala déle, cestou mezi poli jsem cítil únavu ještě větší, to kvůli psychice, myšlenkám, které mne svazují ve strnulosti a také jsem se zastavoval, kvůli menšímu tělesnému vyčerpání. Když jsem došel k lesu, chtěl jsem se zeptat na tu otázku, nebo zažádat o podporu, o které hovořil předešlý den tento moudrý člověk ve své přednášce. Tak jsem to zkusil a v ten moment se ozval nějaký pták, ale neviděl jsem ho. Následně se ozval ještě 6 krát, než po sedmé, kdy se i objevil a kroužil nad mojí hlavou. Měl jsem za to, že se mnou příroda opravdu komunikuje, a byl jsem dojat k slzám a zároveň šťastný.
Šel jsem do toho lesa a procházel se, objevil jsem mladý strom mezi starými, rostoucí na malém kopečku porostlém květinou se žlutým zvonečkovitým květem. Udělal jsem několik fotek. Pak jsem se rozhodl jít zpátky a cestou nasbírat z lesa odpadky. Při té myšlence jsem si vedle cesty všiml plastového pytle na odpadky, který byl čistý a prázdný. Vzal jsem ho a při cestě zpátky lesem jsem ho naplnil skoro celý. Cestou přes pole jsem ho ještě více naplnil. Mezi tím jsem nasbíral také kopřivy, pro které jsem dělal ranní procházku. Rostly tady mladé a silně žahaly.
Ten zážitek mi utužil víru v to, že jak člověk přemýšlí je na něm, ale, že příroda s námi komunikuje a pomáhá nám, když se necháme.
