Zatímco čteš tyto řádky, pomalu scházíš na scestí. Myslel bys, že teď se budou dít hrozné věci, ale není to tak úplně pravda. Toto scestí, na kterém my už tak dlouho žijeme, je spíše dobrodružstvím než chybou. Je to objevování nevyšlapaných cest, po kterých šel jen málokterý. Tvoříme komunitu lidí, kteří jsou ve společnosti v menšině, zvlášť když začneme hlásat, že duševní nemoc je jen epizoda stejně jako život sám. Web, na kterém společně pracujeme, jsme nazvali Off the road (Na scestí), podle Kerouacova románu On the road (Na cestě). Necestujeme sice napříč Spojenými státy, ale cestujeme někde uvnitř klikatě napříč životem.
CZ
Už pět a půl let nezavadil o ženskou, měl dost práce s dechem už tak, ve čtyřiceti letech mu vykroužila právě graduující neteř otvor do krku. Takový kroužek na deleuzovské dýchání. Proběhlo to doma, neboť pan děkan nesnášel nemocnice. Nesnášel i Deleuze, revoluce, kterou kdysi na univerzitě začal, se mu teď pořádně zajídala. Byl součástí té […]
Procestoval kus země mimo jiné v dobách, kdy byl v armádě. Teď se věnuje ilustraci a grafice a ve volném čase vymýšlí vlastní stolní dobrodružnou hru. V zatím posledním čísle časopisu Na scestí jsme publikovali sadu jeho návrhů na tarotové karty. Richard S. Pace je tvůrcem Tarotu chaosu, symbolických karet, které jsou věčně neuzavřeným projektem. Richard je dosud […]
Autorkou projektu je peer konzultantka Tereza Lehečka a jedná se o spolupráci organizace Dobré místo, z.s. a islandské organizace Hugarafl. Projekt je financovaný z fondů EHP a Norska. O návštěvě Hugaraflu na Islandu, kam byli vysláni peeři Pavel Oulík a Kateřina Málková ve dnech 23. – 27.10. se dozvíte více v následujícím článku. Island je nehostinná země, možná […]
šest třicet jsou ulice plné popelářů visí na štoklu jako krasobruslaři před výskokem do vzduchu zdá se že celá Praha je kuřácká z někoho táhne chlast z jiného ranní holení ženské mají oka igelitek zařízlá v zápěstí spojuju očima plivance na chodníku až bude dnes po všem zajdu za ženskou co má kočku Píčenku a vytahuje již čtyřicet […]
Nádherný podzim v mé rodné milované Praze v roce 1988. V Rusku probíhá Perestrojka, ve vzduchu je latentně cítit atmosféra svobody, a já, šílená, se motám ulicemi Dejvic a všude Tě hledám. Bolku! Už jsem byla na Tvém představení v kulturáku kdesi na Hájích i na Tvé autogramiádě v kavárně Slavia na Národní třídě. Knihu, kterou jsi přednedávnem vydal, jsem […]
Když člověk sedí na invalidním vozíku, a ještě k tomu žije úplně sám, mívá nějaký svůj velký sen. Nebo klidně i malý, ale dlouho vysněný sen. A Marek nebyl výjimkou. Rodiče už neměl, sourozence, ani jinou rodinu už také ne. A tak aspoň snil a toužil po tom, aby zase jednou prožil trochu jiné Vánoce. Zatím […]