Zatímco čteš tyto řádky, pomalu scházíš na scestí. Myslel bys, že teď se budou dít hrozné věci, ale není to tak úplně pravda. Toto scestí, na kterém my už tak dlouho žijeme, je spíše dobrodružstvím než chybou. Je to objevování nevyšlapaných cest, po kterých šel jen málokterý. Tvoříme komunitu lidí, kteří jsou ve společnosti v menšině, zvlášť když začneme hlásat, že duševní nemoc je jen epizoda stejně jako život sám. Web, na kterém společně pracujeme, jsme nazvali Off the road (Na scestí), podle Kerouacova románu On the road (Na cestě). Necestujeme sice napříč Spojenými státy, ale cestujeme někde uvnitř klikatě napříč životem.
CZ
Koště Vezme do rukou koště a jedním tahem přemístí trochu špíny na stranu, zavadí o prázdnou krabičku od cigaret, ale nechá ji tam, kde se nachází. Otočí koště a odhrne prach. Po několika tazích položí koště proti zdi. Za minutu se ke koštěti vrátí. Povedlo se mu přemístit trochu špíny bez toho, aby cokoliv uklidil. […]
Telefonát Josef Kmín se dovolal na andělskou linku hned napoprvé. Na druhé straně se ozval milý ženský hlas, který se optal, jak je panu Kmínovi možno tento den pomoci. Josef odpověděl: ‚Potřeboval bych se zamilovat do krásné dívky, která by mě chtěla tolik, jako já ji.‘ Ženský hlas potěšeně zamručel a řekl: ‚Dejte nám jeden […]
Nedávno jsem poslouchal takový úvod do psychiatrie, ve kterém paní psychiatrička vysvětlovala pozitivní a negativní příznaky schizofrenie. Jako správný schizofrenik musím říct, že jsem vinen ve všech bodech „obžaloby“, protože jsem si prošel oběma póly. Velmi mě však zaujala jedna věc. Jak jsem poslouchal ty pozitivní symptomy, tak jsem si zavzpomínal na své bludy, halucinace […]
V oboru psychiatrie jistě nalezneme mnoho paradoxů, ale poslední dobou mně vyvstává jeden, který to z mého pohledu dotáhl až na pomyslný vrchol. A paradoxně se ani nejedná o paradox samotné psychiatrie jako spíš zákonů. Hovořím teď o zodpovědnosti psychiatra za svého klienta. Zodpovědnosti doktora za to, co bude člověk, kterého vidí jednou měsíčně na patnáct minut, […]
Chodí vždy spolu, jako dvě spřízněné duše a stále okolo mě, jako mí nejlepší přátelé, jako můj stín. Hladí mě, objímají. Aspoň oni, ale je to pohlazení drsné, studené, objetí chladné. Smutek je to jediné, co mi tady po tobě ještě zbylo. Po dvaceti letech manželství, po dvaceti letech společného života ses rozhodl dát mi […]
Ta zatáčka byla blbě klopená. Že jsme to přehnali s rychlostí, bylo vidět hned. Vyletěli jsme. Čekala jsem náraz, ale strom jsme těsně minuli. Ani jsme se jakýmsi zázrakem nepřevrátili. Vydechla jsem si: „paráda!“ – měla jsem chuť zařvat. „Nic se nám nestalo! Je to dobrý! To je výborný!“ Auto letělo teď už po louce, už […]