Web pro lidi, kteří nejdou po vyšlapaných cestách
Zatímco čteš tyto řádky, pomalu scházíš na scestí. Myslel bys, že teď se budou dít hrozné věci, ale není to tak úplně pravda. Toto scestí, na kterém my už tak dlouho žijeme, je spíše dobrodružstvím než chybou. Je to objevování nevyšlapaných cest, po kterých šel jen málokterý. Tvoříme komunitu lidí, kteří jsou ve společnosti v menšině, zvlášť když začneme hlásat, že duševní nemoc je jen epizoda stejně jako život sám. Web, na kterém společně pracujeme, jsme nazvali Off the road (Na scestí), podle Kerouacova románu On the road (Na cestě). Necestujeme sice napříč Spojenými státy, ale cestujeme někde uvnitř klikatě napříč životem.
I. Mysleme, proč jsme ve všem, o co se snažíme, tak oslyšeni. Mysleme, proč vítězíme den za dnem v bitvě za bitvou jako starodávní králové. Mysleme, proč je naše společenství asi tak mocné, nebezpečné a každému dobře známé jako zbloudilá ponorka plná jaderných hlavic.
K příslušenství k českému polistopadovému undegroundu jsem přišla jako slepý Dalibor k houslím pár let před koncem milénia a vypadla z něj jako cukrář z kina na podzim 2009. Nepovažuji se ani zdaleka za nějakou expertku, na to jsou povolanější, byla jsem spíše taková ta gruppie kapely, která si říkala Slum, a spřízněné kapely Hery Fotr, jejíž hráči se […]
Self-stigma. Vzniká, když přijmete za své hanbu a předsudky, které jsou s duševní nemocí spojené ve veřejném obraze, v médiích, ve vašem okolí, rodině, komunitě, systému péče. Stigma jako znamení hanby (ve středověku ovšem také znamení svatosti) a sníženého veřejného statutu se vepíše do vašeho sebeobrazu a identity; připadáte si neschopný, líný, nepřijatelný, odsouzeníhodný, méněcenný, slabý, vinný, […]
Jako se ztratit ve vzduchu je být obalen nemocí počkat si na pravou chvíli neříkat tomu smrt podívat se do slunce abychom zaplesali co nám zůstane buďme věrní svému srdci a dělejme radost druhům co jim říkají nemocní prášky bereme, jsme chrabří ale co dál? Ztrácet se v tmách? Být svědky před kuratelou Boží? Vidíme východisko? […]
Patřím do undergroundu? Už asi dvanáct let jsem lékařsky uznaný jako nemocný paranoidní schizofrenií. Jak se ke mně ta choroba vlastně dostala? To nedokážu posoudit, ale můj otec měl tu samou diagnózu, kterou mám já, podobně jako i jeho rodiče. Ti si užili léčení v hluboce komunistické době, která měla svá vlastní specifika. Všichni tři byli […]
Někteří z nejlepších lidí, které jsme potkali, byli naši psychiatři. To bychom klidně mohli směle podepsat. Ale pojďme se nejdřív podívat na téma šílenství z té odvrácené strany. Takové ty historky o děsivých a nevyzpytatelných bláznech, které tvoří světonázor laické veřejnosti, sycené třeba Cyrilem Höschlem, je potřeba nikoliv snad vyvrátit, ani rozpitvat, ale prostě jen vyprávět. Slyšel […]
Karel Antonín Pracek byl učenlivý muž. V osmatřicátém roce svého podnětného života se osobně přesvědčil nejen o existenci klitorisu, ale takříkajíc i o jeho značně závazné topologii v něžných krajinách. Začal studovat také vliv klitorisu a jeho hnětení a laskání na trajektorii vzrušení těch několika málo milostných partnerek, z jejichž společnosti se mohl příležitostně těšit. Klitoris není žádný […]
Pět hodin ráno. Stanice metra I.P. Pavlova. Chodníky jsou mokré a kluzké. Lidé jsou mokří a kluzcí. Ulice jsou jako kádě plné mrskajících se úhořů. Když stojím na tramvajové zastávce u východu z metra a kolem mne pleskají jejich hbité ocasy, cítím, že pojivem mezi našimi těly je elektřina, která v krátkých výbojích dává tomu časnému ránu […]
Byl jeden čas, kdy jsem se dotýkala povrchu svého dna nohama i rukama, podobně jako když kočka stojí v ostražitém pozoru na mokré noční vozovce, takže všechny její čtyři tlapky cítí ten chlad a tu vlhkost inkoustově černého asfaltu, a je tak pro ni mnohem snazší zůstat vnímavá vůči všemu, co ji na této cestě může […]
Před každým sezením u terapeuta rozvažuji jako potácivá včela, o čem budu hovořit, až zaujmu místo v tichu jeho pracovny. Tohle rozjímání je něco jako bodání žihadla do kůže nepřítele, jejž musím během svého hodinového monologu přemoci, abych odsud mohla odejít vítězná a svobodná. Každý pokus o nalezení předmětu tématu ze mě ale pokaždé rve vnitřnosti, […]
Kontaktujte nás : kontakt@offtheroad.cz
Web provozuje spolek Dobré místo
Nezisková organizace Dobré místo zaměstnává lidi se zdravotním postižením, zejména s duševním onemocněním. Vzniklo v roce 2007. Angažuje se v oblasti žurnalistiky a v posledních třech letech se zaměřuje na práci peer konzultantů. Sídlí na pavilonu 19 v Psychiatrické nemocnici Bohnice.
Projekt byl realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví.
