Zatímco čteš tyto řádky, pomalu scházíš na scestí. Myslel bys, že teď se budou dít hrozné věci, ale není to tak úplně pravda. Toto scestí, na kterém my už tak dlouho žijeme, je spíše dobrodružstvím než chybou. Je to objevování nevyšlapaných cest, po kterých šel jen málokterý. Tvoříme komunitu lidí, kteří jsou ve společnosti v menšině, zvlášť když začneme hlásat, že duševní nemoc je jen epizoda stejně jako život sám. Web, na kterém společně pracujeme, jsme nazvali Off the road (Na scestí), podle Kerouacova románu On the road (Na cestě). Necestujeme sice napříč Spojenými státy, ale cestujeme někde uvnitř klikatě napříč životem.
CZ
Jak jsem jezdil perníkářům pro dávku ke Zpěváčkům Byl jsem toho času na oddělení v Bohnicích jedinej, kdo měl vycházky. Byl tam se mnou jeden člověk, dost zlej, kterej si nechával říkat Démon. Pak ještě jeden, to byl Andrej. A tyhle dva si píchali pervitin, kterej jim vozili dealeři přímo do ústavu. Pak to ale začali […]
Tak už zase jednou úplně nevím, co s životem, otvírám další krabičku cigaret a přemýšlím o tom, jak nahradit svou vratkou Personu Filosofa stejně vratkou Personou Umělce. Můj předchozí terapeut nazval mé básně a keramiku pseudouměním, moje současná terapeutka mi raději dobromyslně nabízela termín „kreativec“ a jako herec se týden co týden v duchu poměřuji se zdravými […]
Vítku, jaké jsi měl dětství? Čím hořelo tvé srdce, když jsi byl malý kluk? Moje dětství bylo báječné. Měl jsem vynikající rodiče, dali mně spousty péče a lásky. Už když jsem byl malý kluk, moje srdce plálo pro svobodu. Kdy jsi začal psát? Mohl bys pro naše čtenáře citovat některý z juvenilních textů? První díla jsem […]
Když se na základní umělecké škole, kam chodil i v dospělosti mladý umělec Lorenzo (1989) po pracovní době tvořit, dramaticky změnily poměry, nalezl díky pracovní konzultantce z Nautisu (Národního ústavu pro autismus) útočiště v Ateliéru radostné tvorby. Právě zde už tři roky vznikají jeho harmonické olejomalby, jejichž dominantou je pokaždé jiný a přece vždy velmi konkrétní, samotnému umělci […]
Lidé, kteří mě znají delší dobu, se občas diví, jak to, že už několik let vypadám tak vyrovnaně a spokojeně a kam že to zmizely mé psychické propady vedoucí k opakovaným hospitalizacím v psychiatrické nemocnici. Tak jsem se nad tím zkusila zamyslet. Práce. Dalo by se říci, že ve svém současném zaměstnání jsem našla „práci snů“, jak […]
Slyším, jak tráva šeptá, že „underground je dobré místo k životu.“ Vzpírám se té pošetilé myšlence, trhám svému protivníkovi z chlupaté dlaně strašlivou zbraň a vrhám ji do soukolí jeho pekelných úvah. Ha, ty černý, vyjev svou pravou tvář! Býval jsem kdysi členem řádu bratří kazatelů, cenzorů, inkvizitorů a exorcistů. Vypráším tvoji smradlavou kůži a zaženu tě […]