Petr Iljič Čajkovskij a tajená láska
Co mají společného všechny historické osobnosti od počátku věků? Chtějí v něčem vyniknout. Čajkovskij to měl jasné. Jde o jednoho z hlavních tvůrců hudebního romantismu, jeho nejznámější dílo je často hrané Labutí jezero nebo Louskáček. Na rozdíl od mnoha jiných velikánů se ještě za života dočkal uznání a slávy, v soukromém životě ale vyloženě trpěl. Byl totiž stejně jako jeho bratr Modest homosexuál, což mu přinášelo značné problémy.
Čajkovskij se narodil v květnu roku 1840 do rodiny důlního inženýra a měl šest sourozenců. Právě matka ho učila hrát na klavír. Rodiče jeho nadání podporovali. Dětství skladatele bylo ukončeno ve chvíli, kdy musel jako desetiletý odejít z domova na internát. Odloučení, hlavně od milované matky, nesl hodně těžce na duši. Pak ale přišlo ještě něco horšího. Matka mu zemřela, když mu bylo čtrnáct a z její smrti se nikdy úplně nevzpamatoval. „Každý moment toho hrůzného dne je ve mně stále tak živý, jakoby to bylo včera,“ napsal své přítelkyni ještě o celé čtvrt století později. Pak ale přišlo něco v té době neúnosného.
Když začal dospívat, postupně zjistil, že ho nepřitahují děvčata, ale muži se vším všudy. Jeho první láskou byl mladší spolužák Sergej Kirejev. Za své vlastní homosexuální založení se mladý skladatel dlouho styděl a skrýval všechno, jak to jen šlo. Smířit se s touto sexuální orientací, na kterou se tehdejší nejen ruská společnost dívala s opovržením, bylo pro něj těžší tím víc, čím se jeho jméno v uměleckých kruzích stávalo proslulejším. Autora tlak společnosti přímo ničil. Přitom mu nepomohlo ani to, že jeho rodný bratr Modest, který byl rovněž homosexuál, se ničím netajil. Bratrovi přitom Čajkovskij v dopisech sám vlastní orientaci přiznával. O jednom ze svých milostných setkání napsal: „Po procházce jsem mu nabídl peníze, které odmítl. Dělá to pro svou lásku k umění a zbožňuje muže s plnovousy.“
Skladatel v sobě nenašel sílu vzdorovat tlaku společnosti. Bratrovi se vyjádřil jako šestatřicetiletý: „Rozhodl jsem se oženit. Je to nevyhnutelné. Musím to udělat nejen pro sebe, ale i pro vás, Modeste, a všechny, které miluji. Stručně řečeno, hledám manželství nebo nějakou veřejnou angažovanost se ženou, abych zavřel ústa nejrůznějším opovrženíhodnějším tvorům, jejichž názory pro mě nic neznamenají, ale které jsou schopny způsobit úzkost těm, kteří jsou mi blízcí.“ Vhodnou životní partnerku nemusel hledat příliš složitě, brzy po jeho vlastním rozhodnutí se do něj hluboce zamilovala žačka konzervatoře, Antonina Miljukovová.
Svatba se odehrála v červnu 1877. Svého rozhodnutí oženit se z rozumu ale začal skladatel brzy litovat. Po několika týdnech plných přetvářky bylo jasné, že se skrze Čajkovského manželství naplnit nepovede a vztah tím už brzy skončil. Tento neúspěch skladatele psychicky zlomil. Viděl, že mnoho jeho přátel z mládí zamaskovalo svou homosexualitu tím, že se oženili, viděl i šanci pro sebe, ale nevyplatilo se mu to. S Miljukovovou už společně nikdy nežili, ale podařilo se jim domluvit, že na papíře manželi zůstanou. Skladatel jí pak po zbytek života posílal peníze za mlčení. O další vztah se ženou se už nikdy nepokoušel a navazoval tak vztahy s muži. O mladém sluhovi napsal: „Můj Bože, je to andělský tvor a já toužím být jeho otrokem, hračkou, majetkem!“
Dobrou náladu ztrápenému skladateli mohl přinést jeho výrazný umělecký úspěch. K následnému rozvoji kariéry jednoznačně přispělo legendami opředené přátelství se šlechtičnou Naděždou von Meck, co se stala jeho nejvýznamnější mecenáškou. Vdova a taky matka třinácti dětí, s níž si od roku 1876 intenzivně psali, mu umožnila věnovat se pouze komponování. Skrze měsíční apanáž mohl odejít od učení na konzervatoři a dokonce trávit část roku na studijních cestách. Jejich přátelství trvalo plných patnáct let, než se mecenáška kvůli finančním problémům odmlčela. Díky skladatelovi otevřenosti v dopisech se přitom dochovaly jeho duševní pohnutky.
Napsal jí třeba o své promluvě před svatbou. „A tak jsem jednoho krásného večera šel za svou budou
cí ženou a upřímně jsem jí řekl, že jí nemiluji, ale že v každém případě budu její oddaný a vděčný přítel. Podrobně jsem jí popsal svou povahu, svou podrážděnost a nevyrovnanost temperamentu, svou nedružnost a nakonec i své poměry. Potom jsem se jí zeptal, jestli si přeje být mou ženou. Odpověď byla samozřejmě kladná. Nemohu vám slovy vyjádřit ty hrozné pocity, kterými jsem procházel první dny po onom večeru. Je to pochopitelné. Po dovršení 37 let, po celou dobu s vrozenou antipatií k manželství, být silou okolností vtažen do pozice ženicha, a to bez toho, že by byl v nejmenším přitahován svou nevěstou, je velmi obtížné.“ I když si byli otevření a blízcí, přátelství s mecenáškou zůstávalo jen na papíře. Aniž by se jedinkrát potkali, napsali si plných 1204 dopisů!
Díky své umělecké tvorbě se Čajkovskij stal jednou z nejobdivovanějších osobností Ruska. I politická reprezentace skladatele uctívá dodnes a ve světě se jím rádi chlubí. Velice urputná je přitom snaha ruských představitelů ututlat Čajkovského homosexualitu, i když ani historici už o ní nepochybují. Že je to někdy skutečné tabu, ukázal nejen komunistický režim, kdy všehoschopná cenzura ze zveřejněné korespondence skladatele vymazala všechny důkazy o jeho zaměření. I pozdější politická prohlášení trvají na tom, že slavný umělec byl heterosexuál. Zatímco na Západě je Čajkovského homosexualita přijímanou a známou věcí, v Rusku se jedná o předmět vyostřené a často ošklivé veřejné debaty. V očích autorit je nemyslitelné přijmout, že ruský národní klenot byl homosexuál.
V 80. letech 19. století byl čtyřicátník Čajkovskij na vrcholu své kariéry. Jeho díla slavila úspěch na domácích i zahraničních pódiích. Jeho jméno bylo v uměleckém světě dobře známé, vážené a respektované, často míval turné v cizině. Např. dobový program z Carnegie Hall jej označil za jednoho ze tří největších žijících umělců. Jeho tvorbu obdivovaly všechny společenské vrstvy. Užíval si i přízeň carského dvora, kde měl množství vlivných ochránců a car mu slíbil štědrou penzi. Roku 1888 umělec dorazil i do Prahy a své skladby dirigoval v Rudolfinu i Národním divadle. Byl to úspěch, navíc se spřátelil s Antonínem Dvořákem. „Mé postavení bylo poněkud choulostivé, protože pocty, které mi prokazovali, neplatily ve skutečnosti mně, ale Rusku.“ Všechno to ale nedokázalo utlumit Čajkovského přetrvávající vnitřní muka ve spojení se sexuální orientací. Tedy i s neklidným milostným životem.
Možná v pravý čas ale konečně našel svou životní lásku. Milovanou osobou se ale stal přímo jeho synovec, Vladimir Lvovič Davidov. Tento vztah se pak pro něj stal zdrojem duševní stability a radosti. Čajkovskij ke svému výrazně mladšímu milenci zahořel vášní, věnoval mu i svou Symfonii č. 6 ( v ruštině nese název Vášnivá, ve světě je známá jako Patetická ) a svou lásku mu vyznával i ve svých dopisech. „Píši ti s rozkoší. Myšlenka, že tento list papíru bude ve tvých rukou, mě naplňuje radostí a tiskne mi do očí slzy.“ Skladatel nadále velmi plodně tvořil, silně ho ale poznamenala úmrtí některých blízkých a taky konec přátelství s baronkou von Meck. Na konci října 1893 stačil ještě oddirigovat premiéru Patetické, po několika dnech ale ulehl na lůžko a 6. listopadu umřel, podle lékařů na choleru. Nabídly se i teorie, že celoživotně nešťastný muž spáchal sebevraždu, ale to je podle odborníků nesmysl.
Labutí jezero je jedním z nejkrásnějších příběhů nešťastné lásky, plné překážek. Princ Siegfried přísahá věčnou lásku dívce Odettě, kterou zlý čaroděj zaklel do podoby labutě. Ale kouzelník Rudovous intrikuje a podstrčí princi svou dceru Odilii, která je Odettě k nerozeznání podobná. Ta je tak zradou svého milého zdrcena. Balet má i alternativní šťastné konce, nejvíc často je ale uváděn ten, kde nejen Odetta, ale i oba s princem podle skandinávské legendy umírají. Tvůrce to jistě ovlivnilo a vložil do toho hodně ze svého života.
Ostatní články z této série najdete na webu Právo na intimitu
