podivuhodně jsme my lidé…

K příslušenství k českému polistopadovému undegroundu jsem přišla jako slepý Dalibor k houslím pár let před koncem milénia a vypadla z něj jako cukrář z kina na podzim 2009. Nepovažuji se ani zdaleka za nějakou expertku, na to jsou povolanější, byla jsem spíše taková ta gruppie kapely, která si říkala Slum, a spřízněné kapely […]

Následující sen byl sněn přibližně roku 1981. Vypadá to, že sen začíná tím, že se uprostřed noci probudím v našem vršovickém bytě. Nějak vím, že tu nejsou přítomni ani rodiče, ani sestra. A protože nemůžu spát, chci se nějak zabavit. Zapínám rádio, ale line se z něj ponurá pohřební hudba. Tak nic. […]

Nádherný podzim v mé rodné milované  Praze v roce 1988. V Rusku probíhá Perestrojka, ve vzduchu je latentně cítit atmosféra svobody, a já, šílená, se motám  ulicemi Dejvic a všude Tě hledám. Bolku! Už jsem byla na Tvém představení v kulturáku kdesi na Hájích i na Tvé autogramiádě v kavárně Slavia na Národní třídě. Knihu, […]

Stará Dáša si sice chtěla zdřímnout jen na chvilku, ale teď tu spí tvrdým spánkem už asi hodinu a nic ji nevzbudí. Jsem u ní na návštěvě v bohnickém sídlištním bytě, který sídlí v přízemí. Vchází se do něj přímo z ulice, přes malinkou zahrádku, na kterou teď vycházím každých pět minut. Už […]