PRINCIPY VÝKLADU SNŮ: Od poselství bohů ke královské cestě do nevědomí
Pokud se dožijete šedesáti let, je pravděpodobné, že pět let z toho v noci prosníte. To je dost dlouhá doba na to, aby člověk vše považoval za pouhou změť elektrochemických signálů a vnitřní mozkový „úklid“, který nemá pražádný význam pro bdělý život. Staré kultury, stejně jako kultury tzv. původních obyvatel, vesměs považovaly sny – samozřejmě ne všechny – za navýsost důležité. Často se v nich objevovala postava nějakého božstva či vyšší autority udílející příkazy k nějakému zásadnímu činu (podle jednoho vědce to prý souvisí s tím, jak byl ve starověku utvářen lidský mozek a vztah mezi pravou a levou hemisférou). Lidé dávných dob přikládali svým snům prorocký význam, ale jejich přesný výklad často přenechávali „odborníkům“ – kněžím či talentovaným vykladačům. Jedním z takových šikovných vykladačů snů je i biblický Josef. Je docela zajímavé si uvědomit, že i zcela neznámí vykladači snů mocných mužů mnohdy zásadně ovlivnili dějiny. Pokud se přesuneme do filosofující antiky, setkáme se již s celým rozsahem názorů na charakter snů – od čistě materialistického pojetí až po čistě idealistické, které klade původ snů k sídlu bohů. Zajímavé je, že už antika šla na výklad snů často přes psychologii a osobnost snícího. Zvláštním jevem je tzv. inkubace, navozování snů na speciálních posvátných místech, kterému předcházelo množství očistných rituálů a výklad byl přenechán příslušným kněžím. Takové sny měly mít moc uzdravovat nemocné. I méně mysticky orientovaní antičtí lékaři brali sny jako zdroje pro správnou diagnostiku. Už v tomto úvodu jsou patrné otázky a principy, který si teoretik oneiromancie (starý název pro výklad snů) musí položit a zodpovědět; a jeho odpověď nemusí být pro všechny typy snů stejná.
Pokusím se je shrnout postaru: Přicházejí sny zevnitř či zvenčí? Máme sny, anebo jsou nám sesílány? Pokud přicházejí shůry, je pravděpodobné, že obsahují nějaké vyšší poselství či prorocké vize, ale sny stejně tak mohou pocházet i od bytostí nižších, nějakých démonů či zlých duchů. Pokud přicházejí zevnitř, je možné se ptát, zda jsou pouze odrazem našeho těla, anebo i naší duše. Pokud jsou odrazem našeho těla, dávají nám alespoň nějakou informaci o jeho stavu a zdraví, anebo jsou zcela bezcenné? Pokud jsou odrazem naší duše, o čem nás zpravují? Jsou odrazem bdělého života naší duše, anebo svědčí o nějaké její skryté části? A jak je to u nich s rozumem, touto pýchou západního člověka? Jsou sny výsledkem útlumu rozumové činnosti a jakéhosi omámení, anebo mají někdy „víc rozumu“ než spáč?
Co se týče výkladu, bude přirozeně záležet na odpovědi na předchozí otázky, ale i tak lze položit mnoho otázek dalších, někdy nezávislých.
1, Máme sny vůbec vykládat? Nemá to, co je skryto, zůstat skryto, tajemství zůstat tajemstvím?
2, Pokud je sen něčím, co je ve své podstatě protikladné bdělému rozumovému uvažování, nebude každý rozumový výklad nakonec jen nahodilým pokusem?
3, Pokud je možné sny vykládat, bude význam snových symbolů stejný pro všechny, jak naznačují některé snáře, anebo se bude lišit s ohledem na osobnost snícího?
4, Pokud význam nelze generalizovat, je ke zjištění významu snu třeba zkušeného vykladače (např. terapeuta), anebo v prvé řadě záleží na tom, co sen přímo říká jeho majiteli? Je dobré tyto dva přístupy kombinovat? A nakolik je interpretace snu zvenčí kombinací intuice, zkušenosti a teorie?
5, Mají některé sny prorocký význam? Mohou sloužit jako varování? Obecně a psychologicky – směřují sny dozadu, k minulosti, anebo dopředu, k (možné) budoucnosti? Anebo jinak: Je pravda, že sny jsou z velké části hledáním řešení?
6, Co se funkce snů týče, je sen důležitým prostředkem k udržení duševní rovnováhy, anebo nás naopak může o duševní rovnováhu připravit? Mají noční můry a děsivé sny nějaký očistný význam? Anebo jsou to, jak říká Freud, spíše nějaké chybové úkazy v jinak dokonalém snovém aparátu?
7, Je ze snu podstatné vytahovat jednotlivé snové obrazy, anebo je nutné neztrácet ze zřetele jeho dramatický aspekt a pojmout ho ve větším celku jako drama s vlastním významem a zápletkou?
8, Máme se při výkladu soustředit na snové obrazy a dění, anebo je třeba důkladně vzít v potaz, jak se ve snu cítíme a jaký postoj zaujímáme?
9, Je třeba věnovat pozornost všem snům, kromě úplně banálních, anebo jde spíše o sny-série, v nichž se opakuje, či rozvíjí, stejný motiv, ať už v podobě obrazu či zápletky?
10, Jsou postavy objevující se ve snu nějakou částí nás samých (Jungův subjektivní výklad snu, dost zpopularizovaný), anebo nám sny mohou pomoci se zorientovat ve spletitosti mezilidských vztahů?
11, Lze vůbec výklad snů zobecnit do jediné teorie či koncepce? Nehodí se na odlišné typy snů odlišný přístup výkladu? Není při vlastním zkoumání snů spíše na místě jistý eklektismus? (I moderní věda dokazuje, že na různých snech se podílejí různé mozkové okruhy.)
12, Má sen jediný význam, anebo se ukazují při výkladu jeho další a další vrstvy? Lze význam snu určit vždy jen „přibližně“? A je vůbec něco takového jako „význam snu“? Nejde vždy jen o to, jaký význam pro náš bdělý život se mu rozhodneme pomocí různých technik přisoudit? Atd.
Už těmito otázkami, jak jsou vystavěny, je zřejmé, že se přenášíme do moderní doby, kdy je práce se sny jednou z náplní terapeutických sezení. To, že sny nás nějak zpravují o našem nevědomí, je přesvědčení mnoha moderních lidí, aniž by se někdy vydali zkoumat mnohost toho, co nevědomí pro toho kterého psychologa znamená a jak odlišný náhled na povahu snů mají nejen zastánci různých terapeutických směrů, ale třeba i jenom otcové psychoanalýzy (Freud, Steckel, Adler, Jung). Zatímco třeba Freud mluví o latentním snovém obsahu jako o obřím ledovci, jenž se s pokračující hloubkou rozšiřuje, pro Steckela je význam snu něco jako titulek novinové zprávy. Freud používá metodu volných asociací, a proto se mu význam snů tak rozrůstá, zatímco Jung spíše zůstává u jednoho snového obrazu a usiluje o jeho prozkoumání do hloubky, kde se, samozřejmě, pro Junga typicky, narazí na kolektivní nevědomí, archetypy a říši pohádek a mýtů. Pro Junga má snění kompenzační charakter (čili vyrovnání vědomé stránky převažující v bdění) a otvírá cestu k celistvosti, pro Adlera je sen spíše pokračováním bdělého života. Freud staví mnoho na teorii snu jako maskovaného plnění potlačených přání, jiní autoři mluví o významu snů pro zvažování alternativ rozhodování, hledání řešení, naznačení životního směru. Zatímco podle Freuda je chybou vykládat jednu část snu pomocí jiné, Jung zdůrazňuje význam kontextu. Každopádně je třeba říct, že všichni terapeuti pracují zejména s tím, co klienta ke snu napadá a nevykládají sny ad hoc, i když na celý proces aplikují své teoretické koncepty. Často se zvláštní pozornost věnuje snům, které se v nějaké formě opakují. Jeden terapeut mi říkal, že když se sen dobře zinterpretuje, už se pak nezdá. Když začneme své sny na terapii zkoumat, to je známá věc, takříkajíc je připravujeme o jejich panenskou čistotu. Sny mají tendenci se zesložiťovat a kopírovat styl toho kterého terapeutického směru, takže s jungiánským terapeutem si užijete sny plné velkých symbolů, zatímco s freudiánským terapeutem budete v noci zkoumat hlubiny vlastní rozkoše a infantilních mechanismů. Je zvláštní věc, že sny reagují na svůj výklad a stávají se komplexnějšími: buď si chtějí navzdory všemu zachovat charakter tajemnosti a záhadnosti, anebo se naopak naše duše snad zaraduje, že jí někdo věnuje pozornost, a začne ho v podobě snů zásobovat stále většími jemnůstkami. Když jsme u různých terapeutických přístupů, zmíním ještě jeden, dost zajímavý. Daseinsanalýza, terapeutický směr, který vzešel z propojení psychoanalýzy a existenciální filosofie, neuznává složité konstrukty naroubované na sny v rámci terapeutické práce a vůbec nepracuje s pojmem nevědomí. Dokonce se zdá popírat i povšechně symbolický charakter snů – „lopata ve snu může být taky jenom lopatou“. Sen není šifrou. Co se v něm často ukazuje, jsou vztahové možnosti a existenciální situace spáče, základní charakteristiky našeho každodenního bytí, které ale normálně přehlížíme. V jedné knížce jsem se dočetla, že daseinsanalýza se věnuje i tomu, co o nás říká převládající charakter, forma, snů, které se nám zdají. Zajímavé jsou i aktivní metody práce se sny terapeutického směru zvaného Gestalt: zpřítomnění snu, jeho dramatizace, pozměnění snu, nebo dokonce jeho „dosnění“.
Rozmanitý terapeutický přístup ke snům nás zpravuje o tom, že se sny se dá počít leccos a že netřeba věc chápat tak, že sny mají jeden jasný význam a jsou to jakési hádanky, které je třeba hned rozřešit jako tajenku křížovky, i když nám třeba vrtají v hlavě a pojí se nám se spoustou emocí. Za jejich zastřívajícím závojem nemusíme hned spatřit tvář, ale třeba jen další závoj. Pokud se člověk rozhodne naučit se jazyku svých snů, je na místě jemnost, opatrnost a trpělivost a je to spíš jakási cesta než pouze zručnost, kterou je možné nějak snadno nabýt; vždy si patrně bude ponechávat charakter nehotovosti a je třeba počítat s tím, že sny budou reagovat na pozornost, která je jim věnována. Třeba nejlepším „výkladem“ snu, který můžeme nalézt, je nechat se jím volně inspirovat v životě a umění. Předpokladem je samozřejmě si sny vůbec pamatovat a zapisovat, většinou se doporučuje dát si tužku a papír přímo k posteli a nepřecházet příliš rychle do stavu úplného bdění. Je pravděpodobné, že některé sny je možná lépe „nechat spát“. Každopádně přeji všem, kteří se do dobrodružství komunikace se svými sny pustí, ať už jako solitéři či s pomocí terapeuta, mnoho zajímavých zjištění a obohacení a sama za sebe si myslím, že k tomu nemusíme vždy přistupovat smrtelně vážně. Jistý hravý moment naší snové představivosti (podle Freuda dokonce „kejklířský“) je podle mě průkazný. I děsivé sny je možné pojmout trochu z odstupu jako filmové horory a vědět, že reálné ohrožení není většinou tak velké.
