Rozhovor s doktorem Ingmarem Gormanem o psychedelické terapii

P: Jak se z tebe stal terapeut? Co tě motivovalo?

I: Na střední škole jsem měl velký zájem o filozofii a poté jsem jel studovat filozofii na univerzitu, kde jsem na základě několika zkušeností zjistil, že bych chtěl objevit přímější formu pomáhání lidem. Také jsem zjistil, že číst filozofii zabírá mnoho času, zatímco psychologické články jsou poněkud kratší, ale stále mluví o lidské přirozenosti. Takže hlavně zájem o lidskou povahu a zájem o pomoc dalším lidem. To vedlo k tomu, že se ze mě stal terapeut, kde cítím, že jsem více k užitku.

P: Jak jsi se dostal k psychedelické terapii – co k tomu vedlo?

I: Žil jsem v Praze a zápasil jsem se svými vlastními duševními problémy. Zjistil jsem, že psychedelika v podmínkách, ve kterých jsem je bral, byly pro mě velice užitečné. Po dlouhé četbě vědeckých článků jsem zjistil, že jde o kategorii léků, které jsou v duševním zdraví přehlíženy, a že bych chtěl zasvětit svůj život jejich studiu, abych zjistil, zda byly moje zážitky výjimkou či vzácností, nebo zda tyto léky mají hodnotu pro ostatní lidi.

P: Jaký byl výsledek? Bylo to užitečné jen pro tebe, nebo také pro ostatní lidi?

I: V tento moment výzkum ukazuje, že MDMA je užitečná při pomoci lidem s posttraumatickou stresovou poruchou (dále jen PTSP), a že psilocybin může být nápomocný lidem s depresí, ale veškeré výsledky nejsou ještě hotové, takže si nejsme stoprocentně jisti, ale zatím to vypadá slibně.

P: Co dokáže psychedelická terapie na rozdíl od normální?

I: Existuje mnoho různých představ, jak psychedelická terapie funguje a my zatím nevíme, jak to je. Také záleží, o které substanci se právě bavíte a o jakých duševních potížích. Například MDMA biologicky snižuje aktivitu v části mozku, které se říká amygdala a amygdala je zčásti zodpovědná za zpracování strachu, a tak lidé, kteří mají PTSP, jež je zčásti definováno jako žití v přemrštěném strachu z věcí, které se staly v minulosti, MDMA u nich může biologicky napravit tuto nekontrolovatelnou strachovou odezvu. MDMA také vypouští hormon oxytocin, který se uvolňuje během orgasmu, během kojení, je spojován s takzvanou in-group psychologií, což znamená, že jde o sbližovací hormon – je spojován s pocity důvěry a bezpečí, takže pro lidi, kteří zažili trauma, především mezilidské trauma – trauma, které bylo způsobeno jinou osobou, je to velice nápomocné. To může být užitečné v terapii, protože to dovolí pacientovi cítit bezpečí a důvěru, zatímco mluví o zpracování těchto traumatických vzpomínek, a my víme, že v psychoterapii je jedním z hlavních ukazatelů úspěchu síla vztahu mezi pacientem a terapeutem. Existuje další myšlenka, která spíše platí pro psilocybin než pro MDMA, ale myslím, že je pravdivá pro oba, a tedy jde o to, že se ego stává na nějakou dobu méně silným a když jsme méně ztotožnění s naším egem, máme větší možnost vidět svět a sebe mimo limitované perspektivy ega. Teď dokonce existuje zobrazování mozku, které napovídá, že s psilocybinem je ego velice potlačeno na dobu určitou, a to může být spojeno s tím, jak terapie funguje. Další myšlenka platí pro psilocybin, ale ne pro MDMA, a sice myšlenka mystické zkušenosti a zde údaje ukazují, že čím je silnější mystická zkušenost na této substanci, tím silnější je zlepšení u úzkostí či deprese. Mystická zkušenost může vypadat jako pocit spojení s vesmírem nebo překračování prostoru a času, pociťování úžasu, ale existuje výzkum, který napovídá, že mystická zkušenost není dostačující – že nezbytným prvkem je psychologická flexibilita. A právě teď obecně v psychedelickém výzkumu je hodně zájmu o psychologickou flexibilitu, která z části pochází z terapie, které se říká akceptační a závazková terapie (v originále ACT) a tato terapie si hodně zakládá na psychologické flexibilitě. Psychologická flexibilita je v podstatě schopnost v přítomném okamžiku reagovat na situace bez toho, aby byl člověk rigidní nebo zaseknutý v minulých způsobech přemýšlení či bytí. Tak tohle jsou ty hlavní.

P: Jaká je budoucnost psychedelické terapie? Bude legální? A jak moc bude rozšířená?

I: Mohu mluvit za Spojené státy – nejdále je zatím MDMA pro PTSP a pokud údaje a výzkum budou pokračovat stejně dobře, předpokládáme, že léčba za pomoci MDMA pro PTSP bude dostupná od 2022 až 2023, tedy za 2 nebo 3 roky. Psilocybin pro depresi je nejspíš 2 roky pozadu, takže možná v 2025. Na světě jsou místa, kde je možné užívat psychedelika legálně jako na Jamajce nebo v Nizozemsku, ale to neznamená, že je tam povolena psychedelická terapie. Je důležité, že je rozdíl mezi tím, aby substance byla sice legální, ale léčba nebyla schválená. Někteří psychiatři ve Švýcarsku, kteří mohli provozovat psychedelickou terapii od šedesátých let, mají speciální povolení od státu, ale je jich jen několik. Dalším aspektem této otázky je ekonomie. V Kanadě byl na burze obrovský vzestup kanabisu před několika lety a od té doby šel kanabis na burze hodně dolů a všechny ty společnosti, které s tím na začátku vydělaly se připravují, aby vydělaly hodně peněz na psychedelikách, což vytváří mnoho etických otázek v psychedelickém světě okolo výdělků a toho, co se stane, když dáte dohromady velké podniky a duševní zdraví.

P: Jaké jsou problémy s touto formou terapie? Například si pamatuji, že při léčbě MDMA jsou na místě dva terapeuti, a to po celou mnohahodinovou dobu. Takže si myslíš, že půjde o drahou formu terapie nebo že bude dostupná pouze určitým lidem?

I: Největší náklady jsou hodiny, po které terapeut pracuje, tedy platba terapeutovi. Jedna z prvotních otázek, které se lidé snaží zodpovědět je, zda by nepomohl model skupinové terapie. Lidé také přemýšlí o užití technologie k snížení hodin terapie nebo se poohlížejí po jiných substancích, které nepůsobí tak dlouho, takže místo 8 hodinové zkušenosti jde třeba o 3 hodiny. A otázka přístupnosti je velkou výzvou, protože nechceme vytvořit terapii, kterou si nikdo nemůže dovolit. V Americe jde o to, že mnoho lidí nemá zdravotní pojištění, zatímco v Evropě státní zdravotní péče bude nejspíš jednou platit za mnoho z těchto terapií, čímž sníží náklady, ale v Americe je to velký problém.

P: Jaký prospěch pro tebe měla tato forma terapie? Co z ní získáváš ty?

I: Vždy jsem ohromený tím, že účastníci této terapie mají vrozenou schopnost léčit sama sebe, takže mnoho z této terapie funguje tak, že terapeut je jako porodní asistentka – podporuje účastníkův vlastní léčivý pochod, a to přináší terapeutovi uspokojení – vidět, že účastníci jsou schopni provozovat svoje vlastní léčení, rostou sami od sebe. Je to skoro magické.

P: Jaká je možnost, že psychedelická terapie bude užitečná pro lidi s jinými duševními potížemi? Hovořil jsi o PTSP, úzkostech a depresi – existují další problémy, na které by se hodila psychedelická terapie?

I: Probíhá výzkum, který je teprve na počátku. Nejslibnější je psilocybin a MDMA na závislosti – alkohol, kokain, možná opioidy. Existuje MDMA terapie pro sociální fobie u autistického spektra. Je toho hodně. Existuje nový výzkum, který se dívá na MDMA a psilocybin pro poruchy příjmu potravy. Je zájem o psilocybin pro úzkosti spojené se smrtelnými onemocněními. To je vše, co mě teď napadá.

P: Je něco, na co jsem se zapomněl zeptat nebo něco, co bys chtěl přidat?

I: Vždy je nutné varovat, že existují rizika, když se tyto látky užívají mimo klinické prostředí. Lidé by si měli dávat pozor.

Možná by také vaši čtenáři chtěli vědět, že v Německu dal stát německé skupině výzkumníků 2 miliony eur na užití psilocybinu k léčení farmakorezistentní deprese. Jde o největší zdroj financí od státu na psychedelický výzkum. Takže zde je vidět důležitá zpráva – ukazuje se, že přichází větší podpora od státu.

P: Jaké jsou největší problémy, na které jsi ty se svými kolegy narazil?

I: Nedostatek finančních zdrojů je hlavní. Veškeré finance v Americe přicházejí jako dary. Nemáme podporu státu. Ale stát nebyl problémem – lidé si sice myslí, že je proti, ale není tomu tak. Farmaceutický průmysl zatím také není proti psychedelickému výzkumu. Především tedy nedostatek finančních zdrojů.