Véronique Desbrosses | Příběh

KOLÁŽE A KRESBY

Technika

K uměleckému způsobu vyjádření sebe sama používáš hlavně kresbu a techniky koláže. Kdy jsi poprvé začala používat tuto techniku? Mohla bys popsat pár větami jaký je tvůj kreativní proces? Potřebuješ k tvorbě inspiraci nebo jen být v jakési meditační náladě?

Prestože jsem vystudovala umění, více jak patnáct let jsem nekreslila ani nemalovala, moje práce a rodinný život mi zabraly veškerý čas. Jednoho dne jsem objevila web Polyvore, na kterém jsem začala jen tak pro radost tvořit koláže na počítači, seznámila se tam s dalšími umělci. Byl tam elán ke kreativitě a inspiraci, což mi vrátilo chuť tvořit. Začala jsem opět kreslit a malovat. Fakt, že jsem začala

tvořit digitální koláže, mne přivedl postupně k tradiční koláži a kombinované technice, touha mísit různé techniky a materiály mi přišla odtamtud.

Význam a náměty

Podle mého nazoru jsou hlavním tématem tvých obrazů jemní a krásní lidé. Je to nějaký umělecký koncept nebo jen způsob jakým žiješ a jak vidíš svět? Myslím tím, že v běžném světě obvykle nevidíme krásné bytosti kolem sebe a dokonce ani duše nejsou tak krásné…

Myslím, že ze začátku jsem byla ovlivněná umělci, které obdivuji a kteří dělají portréty „krásných“ žen (Paula Bonet, Michael Carson, Alexandra Levasseur). Ale jakmile to jde, snažím se vzdálit od stereotypních kánonů krásy. Totiž dlouhý nos, tenká ústa jsou pro mne zajímavější na kreslení než plné rty, například, které je výhodné kreslit protože ihned svádějí pohled diváka.

I přesto, přiznávám, že používám také tuto snadnost nebo výhodu „krásna“ v mé kreativní tvorbě. Je to proto, že i mě „krása “ fascinuje. (uvozovky značí, že krása je velmi subjektivní pojem a že je v každém případě několik kritérií,  které vytvářejí konsensus). Nedávno jsem si také uvědomila, že chci

svou prací činit lidi šťastné. Dlouho jsem byla zaujatá a obdivovala odvážné umělce, temné a zmučené, ale změnila jsem svůj pohled na tyto věci. Chtěla bych spíš dělat svět krásnějším než jej zatemnit díly temnými, zmučenými, morbidními nebo odpornými. Myslím si, že všichni víme, kam směřujeme, z čeho jsme stvořeni a jak funguje svět kolem nás. Všichni jsme zažili náročné chvíle v životě, nemám zapotřebí říkat světu, že život je krutý. Silné ženy jsou možná tvým hlavním tématem… odkud pochází jejich vnitřní síla? V některých tvých kolážích je vidět jistý druh melancholie a smutku nebo alespoň zamyšlení nad světem. Co tito mladí lidé chtějí podle tebe sdělit světu 21. století?

Nemyslím si, že mluvím o silných ženách, tyto ženy jsou “figury”, jsou jádrem lidských emocí, které mohou být rovněž velmi dobře procítěny muži. 🙂 Spíše ukazují, jak prožívání zkušeností (obecně nešťastných) nám pomáhá být silnějším člověkem, mít sám sebe rád, umět se obhájit a uvědomovat si své chyby, své slabiny, to vše abychom s nimi mohli lépe bojovat.  K tématu nálepkování… částí textu a také novin. Znamená to, že nápis, v extrémních případech položený přes živou bytost (jako je  například číslo 4567 na zvířeti v koláži “Anonymous”) je také jistou definicí? Jak vnímáš psaný znak, číslo, písmeno či slovo, když si dává za cíl definovat živou bytost? Jaký je tvůj názor na texty v novinách a noviny obecně? Přinášejí něco pozitivního do tvého života?

Často kousky knižních stránek, slova, čísla tvoří pouze motiv nebo slouží k vyrovnání kompozice ať už v malých nebo velkých částech, podobně jako  barevné plochy, ale s motivy slov či čísel.. Může se

stát, že slova podtrhnou smysl celé kompozice. Ale co se týká některých koláží a kreseb, mohou být čísla spojena s tématem přehnané konzumace, našeho  průmyslového a občas odlidštěného světa. Faktem je, že jsme někdy pouhými číslicemi v našich moderních  společnostech (ve statistikách, administracích…). Nejsem příliš velkou konzumentkou informací z novin, které mají tendenci mě zbavovat veškeré energie.

Mám dojem, že jeden z námětů, které máš v oblibě jsou býložravá zvířata, například koza či jelen.

Jsou nějakým způsobem spojená s tvým osobním životem v šamanistickém pojetí? Je to něco, co je

blizké tvému srdci? Divoká zvířata jsou pro mě symbolem přírody, kterou je třeba chránit. Ironií je fakt, že je to človek, který ji  má za úkol chránit před omyly lidské bytosti. Často mícham dohromady postavy zvířat a lidí, protože osud zvířat je propojen s tím naším, ať už si to přejí, či nikoliv. Miluji vznešenost jelena, je vznešený tím jak narozdíl od lidské bytosti dokáže žít v harmonii se svým prostředím.

UMĚLEC, OSUD, ŽIVOT

Když ztvárníš na obrazu nějaké zranění, je to pouze to vnější a je to jen náznakem.Ale v širokém spektru není zranění tvým hlavním tématem předpokládám. Figury, které maluješ jsou hrdé a celistvé, žijí svůj život v kráse a integritě. Je to také víceméně i tvůj případ? V psychiatrii je téměř vždy melancholie považována za depresi. Byla jsi někdy v životě v situaci, kdy jsi uvažovala o   sychologické pomoci pro sebe samotnou?

Už jsem částečně odpověděla v předchozí části rozhovoru, ale je pravda, že chci vyjádřit určitý psychický stav mysli.

Buď ten, ve kterém jsme chyceni do pasti (častokrát kvůli našim vztahům s ostatními lidmi), nebo způsob jakým se můžeme chránit před situacemi, do kterých se dostáváme anebo z nich vyjít ven.

Má práce je vlastně z velké části inspirována osobní zkušeností, tím, jak jsem prošla v různých  omentech života situacemi, kdy jsem byla buď v psychické nebo ve fyzické pasti. Potřebovala jsem nějaký čas, abych se mohla nad sebou zamyslet a uvědomit si, že mám schopnost se znovu postavit na nohy. S pomocí psycholožky, jsem začala vracet věci na své místo a sebe přenesla zpět do centra svého života. Živíš se svou uměleckou prací? Nebo máš nějakou běžnou profesi? Co je pro tebe silnější inspirací? Svět znaků,písmen, gest… nebo svět organických živých bytostí? Jaké jsou tvé cíle – jako osobnost a také jako umělec?

Nevydělávám si jako umělkyně, mám práci, která mi nechává dostatek času na tvorbu. Pro mě je nejdůležitější živá bytost. Také ráda zpracovávám netradičně témata přírody v kontrastu ke kultuře a potažmo také k průmyslu a technologickému pokroku, který může mimojiné být symbolizován písmeny a číslicemi… Ale kultura je pro mne také důležitá, protože povznáší ducha.

Mám jednoduchá očekávání do budoucna – žádné velké ambice, v každém případě žádné velké  ateriální ambice.

Chci hlavně být v pohodě sama se sebou, zůstat šťastnou i přes těžké životní zkoušky. I když jeden z mých snů bylo žít ze své umělecké práce.